Závěrem pokládám za důležité, především znovu připomenout fakt, totiž znovuzavedení institutu nájmu do našeho právního řádu po přechodu České republiky na demokratický, pluralitní systém po listopadu 1989 (zejména novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb.). Pokud by se tak nestalo a v občanském zákoníku by i nadále namísto institutu nájmu zůstala úprava tzv. osobního užívání, tato práce by nikdy nemohla vzniknout, neb pojednávat touto formou o něčem, co považuji za projev naprostého právního nihilismu, jeví se mi nepředstavitelným.(220)

Úprava institutu nájmu patří tradičně téměř cele do občanskoprávního kodexu. Na komplexní úpravu nájmu v právním řádu ČR lze nahlížet - jak jinak - ve dvou rovinách: považovat ji za poněkud roztříštěnou a nepřehlednou anebo s jistými výhradami uznat určitou jednotnost a systematičnost této úpravy.

Pro první případ se lze opřít zejména o dva, vcelku obhajitelné argumenty: nájem a podnájem nebytových prostor je velice diskutabilně upraven speciálním zákonem ačkoli by úprava této problematiky nepochybně patřila do občanského zákoníku a za druhé, některé skutečnosti vztahující se k nájmu bytu (kupř. výše nájemného či ceny za služby, drobné opravy bytu, zajištění bytových náhrad apod.) jsou upraveny poněkud nejednotně v několika právních předpisech různé právní síly.

Argumenty ve prospěch druhého případu jsou však také logické, mající svoji váhu - nájmu a podnájmu nebytových prostor je sice věnován zvláštní zákon, jedná se ovšem o předpis všeobecně známý, k této problematice je to předpis jediný, občanský zákoník na něj výslovně odkazuje. Některé skutečnosti týkající se nájmu bytu jsou tak specifické, detailní, relativně často nově upravované, že jejich úprava v jiných právních předpisech než v občanském zákoníku se jeví potřebnou a racionální. To, že je těchto předpisů povícero souvisí s  celkovou přeměnou českého soukromého práva na právo skutečně soukromé (ne pouze svým názvem) a demokratické. A potom, vývoj tenduje ke sjednocení této úpravy.

Domnívám se, že odpověď na výše uváděné je někde uprostřed dvou naznačených úhlů pohledu, spíše se ovšem přikláním ke druhé tezi, o uznání jisté jednotnosti a systematičnosti této úpravy, s ohledem na uváděné argumenty a s přihlédnutím k soukromému právu jako celku, resp. ke vztahu, četnosti a provázanosti obecných a speciálních právních předpisů v soukromém právu. Na druhou stranu respektuji i názor odlišný, i v jeho prospěch se dá racionálně argumentovat, stejně tak musím dodat, že na danou problematiku nazírám pohledem právníka, tedy pohledem odborným, laikovi se může, dokonce bych řekl, že musí, zdát současná úprava nájmu roztříštěná, nejednotná.

Při výkladu v této kapitole byl zatím záměrně opomíjen speciální nájemní právní vztah, jenž vzniká smlouvou o nájmu dopravního prostředku, jež je upravena v obchodním zákoníku (§ 630 - 637). To, že je tento smluvní typ upraven v obchodním zákoníku bych nepovažoval za "tříštění" právní úpravy nájmu, neboť se domnívám, že tento nájemní právní vztah je podle současné úpravy koncipován pro vztahy mezi podnikateli (s přihlédnutím k ustanovení § 262 odst. 1 a 2 ObchZ), tudíž do obchodního zákoníku patří. Na druhou stranu je žádoucí, aby úprava nájmu (obecně i speciálně) spočívala především na zákoníku občanském, proto bych do budoucna považoval za rozumné řešení vtělit tento smluvní typ do zákoníku občanského a aplikovat jej na právní vztahy nejen občanů (nepodnikatelů) ale i na vztahy mezi podnikateli.(221)

Pokud shrnu výše uváděné: je žádoucí aby právní úprava nájmu směřovala ke sjednocení a ucelenosti v rámci občanského zákoníku s tím, že pouze některé, opravdu velmi specifické skutečnosti budou svěřeny zvláštnímu předpisu(-ům)(opět především skutečnosti vztahující se k nájmu bytu). Je potěšující, že současný vývoj k tomuto směřuje (viz následující text).

POZNÁMKY:

(220) Pochopitelně, pokud by v této problematice zůstala platná předchozí právní úprava, mělo by to daleko důležitější a rozsáhlejší negativní následky, než ten, jenž je zmiňován. Především by to tedy znamenalo, že by zde zřejmě stále byla socialistická forma vlády.

(221) Stejně tak návrh na vtělení úpravy smlouvy o nájmu dopravního prostředku do občanského zákoníku obsahuje Věcný záměr nového občanského zákoníku, vypracovaný K. Eliášem a M. Zuklínovou (www.juristic.cz., 23.10.2000) stejně jako, dnes již de facto opuštěný, resp. překonaný Návrh koncepce občanského zákoníku, publikovaný v Právní praxi, 1996, č. 5-6, str. 307 an.