Nájem, resp. nájemní právní vztahy jsou téměř cele podrobeny úpravě v občanském zákoníku či ve výše citovaných zákonech či podzákonných právních předpisech. Ovšem úpravu samostatného nájemního právního vztahu, založeného smlouvou obsahuje i zákoník obchodní, konkrétně se jedná o smlouvu o nájmu dopravního prostředku, jíž úprava je provedena v části třetí, hlavě druhé, dílu XV, ustanovení § 630-637 ObchZ.

Tato smlouva je v obchodním zákoníku jedinou, z níž vyplývají právní vztahy nájmu. Obchodní zákoník sice v ustanoveních § 489 - 496 upravuje smlouvu o koupi najaté věci, z této smlouvy však přímo nevyplývají právní vztahy nájmu, v podstatě se jedná o smluvní ujednání v nájemní smlouvě, podle něhož je nájemce oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. (206)

Smlouva o nájmu dopravního prostředku je v podstatě obdobou obecné nájemní smlouvy upravené v občanském zákoníku, avšak její úprava je přizpůsobena předmětu nájmu, tj. dopravnímu prostředku. Tato specifická povaha předmětu nájmu a způsobu jeho užívání má však za následek úpravu této nájemní smlouvy do značné míry odlišnou od obecné úpravy nájemní smlouvy. Podpůrná aplikace obecných ustanovení nájemní smlouvy podle občanského zákoníku tak prakticky nepřichází v úvahu.(207) Všechna ustanovení upravující tento smluvní typ mají dispozitivní povahu.

Subjekty tohoto smluvního typu mohou být jen osoby uvedené v ustanovení § 261 odst. 1 a 2 ObchZ, tedy vesměs podnikatelé, kteří uzavírají smlouvu v souvislosti se svým podnikáním. Jiné osoby mohou být subjekty smlouvy jen za podmínky § 262 ObchZ.(208)

Smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (§ 630 odst. 1 ObchZ).(209) Z této definice zřetelně "vyčteme" všechny základní znaky nájmu. Podmínkou platnosti této smlouvy je její písemná forma.(210)

Určení dopravního prostředku musí být ve smlouvě dostatečně určité, tj. buď jednotlivě nebo podle druhu. Dočasnost užívání bude vymezena dobou určitou či neurčitou. Výše nájemného bude zpravidla ve smlouvě dohodnuta, není to však podmínkou. V tom případě má pronajímatel právo na obvyklé nájemné (§ 634 ObchZ).

IX. 1. Práva a povinnosti smluvních stran

Pronajímatel je především povinen předat nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými doklady v době určené ve smlouvě, a není-li určena, bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. V době předání musí být dopravní prostředek způsobilý k provozu a k užívání určenému ve smlouvě, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží.(211) Pronajímatel odpovídá za škody způsobené nájemci tím, že dopravní prostředek není způsobilý podle předcházející věty. Této odpovědnosti se pronajímatel zprostí pouze v případě, jestliže prokáže, že nemohl zajistit ani předvídat nezpůsobilost dopravního prostředku při zachování odborné péče do jeho převzetí nájemcem.(212)

Pronajímatel je dále povinen hradit náklady oprav, jejichž potřebu nájemce včas oznámil a které vynaložil. Pokud nájemce oznamovací povinnost nesplní bez zbytečného odkladu poté, co jejich potřeba vznikla, nebo ve stanovené lhůtě (tři měsíce), jeho právo na náhradu vynaložených nákladů zaniká. Na pronajímateli může pak požadovat jen to, o co se pronajímatel opravou obohatil.(213)

Nájemce je povinen především platit nájemné. Výše nájemného je buď dohodnuta ve smlouvě (to bude pravidlem), pokud toto ustanovení ve smlouvě chybí, platí se ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze pronajatého prostředku a stanovenému způsobu jeho užívání.(214) Splatnost nájemného se řídí především smlouvou, jinak je nájemce povinen platit nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku, je-li však nájemní smlouva uzavřena na dobu delší než tři měsíce, koncem každého kalendářního měsíce, v němž byl dopravní prostředek užíván.(215)

Nájemce má povinnost platit nájemné zásadně po celou dobu trvání nájemního poměru, vyjma případu, kdy nemohl dopravní prostředek užívat pro jeho nezpůsobilost, nebo potřebu jeho opravy, ledaže nemožnost užívat dopravní prostředek způsobil nájemce nebo osoby, kterým nájemce umožnil k dopravnímu prostředku přístup. Nemožnost užívání ovšem nájemce musí bez zbytečného odkladu oznámit pronajímateli, jinak jeho povinnost platit nájemné trvá.

Nájemce je dále oprávněn užívat dopravní prostředek jen k účelu sjednanému ve smlouvě (obvyklému) a pečovat o to, aby na dopravním prostředku nevznikla škoda. Platí, že škodu na dopravním prostředku nese pronajímatel, ledaže škoda byla způsobena nájemcem nebo osobami, jímž nájemce umožnil přístup k dopravnímu prostředku.(216) V takovém případě musí požadovat pronajímatel náhradu škody po nájemci do šesti měsíců po vrácení dopravního prostředku. Nájemce nemusí dát pojistit dopravní prostředek, lze jej však k tomu zavázat ve smlouvě.(217)

Nájemce je povinen udržovat dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, což zahrnuje i nezbytné opravy.

IX. 2. Skončení nájmu

Obchodní zákoník výslovně upravuje tři důvody zániku práva užívat dopravní prostředek: uplynutí doby, výpověď smlouvy a zničení dopravního prostředku. Kromě těchto důvodů může dojít k zániku nájemního poměru i jinými obecnými způsoby, kupř. dohodou nájemce a pronajímatele.

Právo užívat prostředek tedy může zaniknout uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána, to pochopitelně za situace, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou.

Výpovědí lze ukončit smlouvu o nájmu dopravního prostředku uzavřenou na dobu neurčitou. Na základě výpovědi zaniká smlouva buď uplynutím výpovědní lhůty nebo doručením výpovědi druhé straně, pokud je toto dojednáno ve smlouvě.

Výpovědní lhůta je zákoníkem stanovena na 30 dnů, pokud ovšem není ve smlouvě stanovena lhůta jiná. Zákon ovšem umožňuje, aby smluvní strana, která výpověď dává, stanovila ve výpovědi výpovědní lhůtu delší než určuje smlouva nebo než je zákonná lhůta 30 dnů. Potom platí tato výpovědní lhůta (uvedená ve výpovědi).

Smluvní strany se také mohou dohodnout, že smlouvu lze ukončit již doručením výpovědi, tedy bez vázanosti na výpovědní lhůtu.

Obchodní zákoník rovněž výslovně stanoví, že právo užívat dopravní prostředek zaniká zničením dopravního prostředku.(218)

Po zániku práva užívat dopravní prostředek je nájemce povinen vrátit dopravní prostředek do místa, kde jej převzal, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Toto samozřejmě neplatí, pokud nájemní poměr zanikl zničením dopravního prostředku.(219)

POZNÁMKY:

(206)Jedná se o tzv. leasing, v současnosti v praxi hojně využívaný.

(207) Srov. Kopáč., L.: Příručka obchodního práva, Prospektum, Praha, 1992, str. 161

(208) Tedy i osoby, jež sice nejsou podnikateli, ale dohodnou se (písemná forma), že jejich závazkový právní vztah se řídí obchodním zákoníkem. Mimochodem, obecně jde o velmi problematické ustanovení.

(209) Zákoník volí zbytečnou, polopatickou formulaci " ...zaplatit úplatu (nájemné)."

(210) Jelikož, jak již bylo uvedeno, jde o dispozitivní ustanovení, platí toto jen pokud se strany nedohodnou jinak. Tuto eventuelní dohodu bych ovšem považoval za velmi nepraktickou.

(211) Přednost má tedy smlouva, která může způsob obvyklého užívání zúžit či rozšířit (např. zákaz používání přívěsu u motorového vozidla apod.).

(212) Je tedy na pronajímateli, aby se z této odpovědnosti případně vyvinil.

(213) Srov. Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo II., Codex, Praha, 1993, str. 231

(214) Opět ovšem nelze analogicky odvodit, že čím dražší dopravní prostředek, tím vyšší nájemné.

(215) Pokud vyjdeme z charakteru této smlouvy, bude v praxi opět pravidlem, že splatnost nájemného bude stanovena ve smlouvě.

(216) Za jednání osob, kterým nájemce přístup k dopravnímu prostředku neumožnil, samozřejmě tento neodpovídá (kupř. svévolné poškození pronajatého motorového vozidla na parkovišti cizí osobou).

(217) Srov. např. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník - komentář, 4. vydání, C.H.Beck, Praha, 1994, str. 682

(218) Nezávisle na tom, jakým způsobem k tomu došlo. Odpovědnost za škodu tímto pochopitelně není dotčena.

(219) Srov. např. Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva - Obchodní závazky. Cenné papíry., C.H.Beck, Praha, 1996, str. 333