Pojednání o cesi na způsob komentáře k § 524 a násl. obč. z.

IV. Odpovědnost za cedovanou pohledávku (výklad k § 527 obč. z.).

1. Ust. § 527 řeší vztah postupitele a postupníka pro případy, kdy cedovaná pohledávka do postupníkova majetku nepřejde, anebo přejde-li jako zcela nebo zčásti nedobytná, což může být považováno za vadu svého druhu.

2.  Z hlediska právních následků se rozlišuje, zda k cesi došlo úplatně či bezúplatně.

S bezúplatnou cesí nespojuje § 527 žádné odpovědnostní následky na straně postupitele. Vychází se z pojetí, že z bezplatně nabyté pohledávky nemůže cesionář vyvozovat vůči cedentovi sankční postihy, byť se jeho očekávání, opírající se o postupní smlouvu, případně nenaplnilo. U bezúplatného postoupení pohledávky však lze pro určité případy s odkazem na § 853 uvažovat o analogickém využití úpravy v § 629 při darovací smlouvě (určité negativní vlastnosti daru opravňují obdarovaného k vrácení daru).

Stejně tak není zcela vyloučena ani případná odpovědnost postupitele za škodu.

3.  Byla-li cese úplatná, odpovídá postupitel postupníkovi jednak za pravost pohledávky a za to, že tato pohledávka se majetkem postupníka skutečně stane, jednak za její dobytnost. Postoupením pohledávky za úplatu se nerozumí jen její převod za peněžitý ekvivalent, ale i za jinou penězi ocenitelnou hodnotu.

4.  Postupitel je především odpovědný za pravost pohledávky: za to, že se postupník stane věřitelem cedované pohledávky s dohodnutým obsahem, tedy že postoupená pohledávka v době postupu trvá a že na cesionáře přejde v určité právní kvalitě.

V návaznosti na tuto obecně formulovanou skutkovou podstatu jsou upraveny ještě dvě zvláštní.

Postupitel je odpovědný rovněž tehdy, jestliže mu dlužník plnil předtím, než mu vznikla povinnost plnit postupníkovi. Pak musí postupníkovi vydat to, co od dlužníka přijal. Pokud by pohledávka zanikla ještě před vznikem dlužníkovy povinnosti plnit postupníkovi z jiného důvodu, než splněním, musela by se tato situace řešit buď podle § 527 odst. 1 písm. a), anebo, šlo-li by o kompenzaci, podle písm. c).

O započtení má § 527 totiž zvláštní ustanovení v odst. 1 písm. c). Stanoví se zde, že původní věřitel odpovídá cesionáři rovněž tehdy, jestliže postoupená pohledávka zcela nebo zčásti zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli. Kompenzací lze vyvolat zánik pohledávky ještě před notifikací, anebo i po notifikaci podle speciální úpravy v § 529 odst. 2. 

Odpovědnost podle § 527 odst. 1 je zákonná.

5.  Vedle toho je v § 527 odst. 2 upravena také odpovědnost za dobytnost (bonitu) postoupené pohledávky.

Zákoník v té souvislosti mluví o cedentově ručení. Není však zcela zřejmé, zda se zde myslí skutečně ručení ve smyslu § 546 a násl., anebo zda tu zákonodárce použil slovo "ručí" ve smyslu slova "odpovídá". Spíše se lze přiklonit k prvé interpretační alternativě, která vychází vstříc doslovné dikci zákona, opírá se o fakt, že ručení podle § 527 odst. 2 musí být založeno vzájemným ujednání dosavadního a nastupujícího věřitele (srov. též § 546) a kromě toho ponechává postupiteli právo postihu proti postoupenému dlužníkovi.

Nebude-li postoupená pohledávka dobytná, ručí cedent cesionáři do výši přijaté úplaty spolu s úroky. To je maximálně možný rozsah odpovědnosti. I toto ustanovení je třeba chápat jako kogentní, protože zákon jasně limituje meze, v nichž se dohoda účastníků může pohybovat.

Smluvené ručení postupitele za dobytnost cedované pohledávky ale nemůže sanovat případnou postupníkovu pasivitu. Z toho důvodu je zánik ručení spojen se situací, kdy postupník převzatou pohledávku bez zbytečného odkladu u soudu nevymáhá. Zákon tu nemá na mysli jen ty případy, kdy nový majitel pohledávky otálí s jejím soudním vymáháním a vyvolá tak např. její promlčení, ale především ty situace, kdy cesionář vlastní liknavostí zavdá příležitost ke vzniku situace, kdy se dobytnost pohledávky zhorší (např. v důsledku vývoje majetkových poměrů dlužníka).

V. Postoupení zajištěné pohledávky (výklad k § 528 obč. z.)

1.  Zásadě, že pohledávka přechází na cesionáře v tom stavu, v jakém byla ke dni účinnosti postupu, odpovídá i konstrukce § 528 odst. 1, podle níž při cesi pohledávky kryté zajištěním přechází na postupníka postoupená pohledávka včetně tohoto zajištění.

Vzhledem k tomu, že se ani v případě, kdy jistotu poskytla třetí osoba (např. jako ručitel nebo zástavce), právní postavení této třetí osoby nemění, nevyžaduje se k postupní smlouvě její souhlas. Musí jí však být oznámeno, že k postupu pohledávky došlo, a zákon tuto povinnost ukládá postupiteli. Nesplnění oznamovací povinnosti nic nemění na dalším trvání zajištění. Lze též dospět k závěru, že případnou nečinnost postupitelovu může vyvážit svou aktivitou postupník: ten by však, podobně jak to předpokládá výslovná úprava v § 526 odst. 1, byl nucen této osobě prokázat, že ke změně majitele pohledávky došlo.

Neoznámení cese osobám, které postoupenou pohledávku zajistily, opět nemůže jít ani k jejich tíži, ani k tíži dlužníka. Tak např., půjde-li o ručení a nenotifikovaný ručitel nabídne plnění původnímu věřiteli, je důvod postupovat analogicky podle druhé věty § 526 odst. 1. 

2.  Druhý odstavec § 528 se týká postupitelovy povinnosti k řádnému převodu postupované pohledávky. Cedent totiž musí cesionáři vydat všechny listiny a další pomůcky vztahující se k postoupené pohledávce a podat mu potřebné informace. Takto konstruovaná povinnost je velmi důležitá, protože jen jejím naplněním je možné zajistit, aby se nový věřitel ujal cedované pohledávky ve stejné kvalitě, v jaké ji držel věřitel dosavadní. Proto také, nesplní-li cedent tuto informační povinnost vůči cesionáři, bude odpovídat podle § 420 a násl. za škodu z toho případně vzniklou.

VI. Dlužníkovy námitky proti pohledávce (výkladd k § 529 obč. z.)

1.  První odstavec § 529 obsahuje obecnou úpravu a zdůrazňuje již také jinde vyjádřenou zásadu, že i po postoupení pohledávky musí právní postavení dlužníka zůstat nezhoršeno.

Z toho důvodu zákon dlužníkovi garantuje zachování všech námitek proti postoupené pohledávce, které on případně má. Pokud je mohl uplatnit při postoupení (tedy, vzhledem k § 526 obč. z., k okamžiku notifikace), může je uplatňovat i nadále. Jedná se zejména o možnost námitek týkajících se samotné podstaty cedované pohledávky, tedy např. že pohledávka vůbec neexistovala, že již zanikla, myslitelná je také námitka promlčení, apod.

2.  Speciálně je řešena možnost uplatnění námitky započtení.

Ust. § 529 odst. 2 se přitom dotýká jen jednoho aspektu věci. Stanoví se zde, že postoupený dlužník, byl-li notifikován, může vůči postupníkovi uplatnit kompenzační námitkou své protipohledávky, které měl vůči postupiteli k okamžiku notifikace.

Rozhoduje přitom existence těchto vzájemných pohledávek dlužníka, nikoli jejich splatnost, protože podle druhé věty lze v tomto případě započíst i protipohledávky nedospělé. Tím je postoupený dlužník zvýhodněn proti obecné úpravě kompenzace (srov. § 581 odst. 2, věta druhá). Toto zvýhodnění je zároveň vyváženo současně upravenou ochranou cesionáře, protože zákon dlužníkovi dovoluje kompenzovat vůči němu tyto protipohledávky, jen učiní-li tak bez zbytečného odkladu po notifikaci. To je účelné jednak z toho důvodu, že nového věřitele nelze ponechávat příliš dlouho v nejistotě, jednak proto, že i jemu musí být zajištěna možnost efektivního postihu postupitele, jehož odpovědnost pro daný případ zakládá § 527 odst. 1 písm. c).

Později může dlužník použít k započtení své protipohledávky proti cedentovi jen ve zvláštním případě upraveném speciálně v § 530 odst. 2. 

3.  Ust. § 529 odst. 2 upravuje možnost postoupeného dlužníka uplatnit kompenzační námitku s využitím jeho protipohledávek za postupitelem vůči postupníkovi po notifikace.

Neřeší se zde vůbec právní postavení postoupeného dlužníka před notifikací. V tom směru platí obecné pravidlo plynoucí z úpravy v § 526, že dokud není cese postoupenému dlužníkovi oznámena, je na něm, aby se vůči svému dosavadnímu věřiteli choval jako vůči věřiteli pravému, bez ohledu na to, co si on eventuelně dohodl s osobou třetí. Z toho plyne, že nenotifikovaný dlužník může vůči postupiteli a proti postoupené pohledávce použít k započtení své protipohledávky, které vůči postupiteli případně má, a to bez zřetele k tomu, zda a kdy postupitel s postupníkem uzavřel postupní smlouvu, protože ta vůči dlužníkovi nabývá účinků až oznámením podle § 526. 

4.  Ust. § 529 odst. 2 neřeší ani možnost dlužníka použít k započtení pohledávky, které případně má proti postupníkovi. V tom směru se uplatní úprava obecná a dlužník může uplatnit za tyto pohledávky kompenzační námitku podle § 580 a násl. Zvláštní omezení plyne jen ze speciální úpravy v § 530 odst. 2. 

Rozhodný je v daném směru opět okamžik notifikace, protože až do oznámení podle § 526 pro postoupeného dlužníka postupník jako jeho nový věřitel neexistuje.

5.  Ačkoli se úprava postoupení pohledávek uplatní obecně i pro vztahy upravené obchodním zákoníkem, třeba upozornit, že speciální ust. § 363 obch. z. chrání jistotu zúčastněných osob v případě několikanásobných cesí. Stanoví se zde totiž pro případ, kdy došlo k postupnému převodu pohledávky na několik osob, že dlužník může za takové situace použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.

VII. Následný vstup cedenta do obligačního vztahu (výklad k § 530 obč. z.)

1. Postupník může mít i po převzetí pohledávky rozličné důvody k tomu, aby se postupitel - i přesto, že mu pohledávku již převedl - ujal jejího vymáhání. Ust. § 530 umožňuje takový postup ve formě nepřímého zastoupení a zakládá se zde aktivní legitimace cedenta k tomu, aby svým jménem vymáhal právo, které mu již nepatří, byť se tak bude dít na účet cesionáře. Základní podmínka dovolenosti takového postupu je v tom, že jej musí cesionář chtít a že v tom smyslu musí cedenta také požádat.

Postupitel není povinen této žádosti bez dalšího vyhovět, ledaže by se k tomu smluvně zavázal, ať již zvláštní klauzulí ve smlouvě o postoupení pohledávky, anebo i mimo ni.

2. V té souvislosti zákon rozlišuje stav před notifikací dlužníka a stav, kdy dlužníkovi byl fakt postoupení pohledávky již oznámen (§ 526).

Pokud jde o prvou z uvedených situací, potvrzuje normativní konstrukce i zde obecné pravidlo, že fakt postupu pohledávky nastalý uzavřením smlouvy mezi cedentem a cesionářem má pro dlužníka relevanci až notifikací.

V druhém případě musí již být dlužníkovi (a soudu) doloženo, že se postup podle § 530 děje s postupníkovým souhlasem. Nebýt tohoto opatření, hrozilo by totiž riziko dvojího úspěšného vymáhání téže pohledávky. Je třeba přihlédnout k tomu, že občanský soudní řád nemá v tom směru speciální ustanovení a že obecná úprava překážky litispendence se nehodí na případ, kdy by postoupenou pohledávku vymáhali zvláštními žalobami jak postupitel, tak i postupník. Nejednalo by se totiž, vzhledem k různosti žalobců, o "tutéž věc" ve smyslu § 83 o.s.ř. Patrně by tudíž nebylo možné řízení o jedné z žalob zastavit pro překážku věci zahájené, ale obě by musely být meritorně projednány, třebaže alespoň jedna z nich by nutně musela být zamítnuta.

3.  V návaznosti na zvláštní úpravu možného postupu při vymáhání cedované pohledávky řeší druhý odstavec možnosti uplatnění kompenzační námitky dlužníkem. Pokud tedy pohledávku vymáhá postupitel, může dlužník započíst jen své protipohledávky, které má vůči němu, nikoli již proti postupníkovi. Toto opatření je racionální v tom směru, že postupitel nemůže mít přehled o případných závazcích postupníka vůči dlužníkovi, a tudíž by se ani případně uplatněným kompenzačním námitkám dlužníka nemohl účinně bránit.

VIII. Závěrem

Cese je právní institut velmi starý. Zdálo by se tudíž, že každý právník nutně a přesně ví, co je obsahem jeho úpravy. V našich podmínkách by se to dalo tvrdit tím spíše, že jde o institut, jehož obecná zákonná úprava v minulosti nedoznala - přes nejrůznější kotrmelce ve vývoji zákonodárství - po několik desetiletí výraznějších změn.

V praxi se však ukazuje, že určité aplikační problémy stále vznikají. Tento článek si klade za cíl přispět k odstranění alespoň některých z nich. Zároveň ukazuje i na některé dílčí problémy, které může definitivně vyřešit až kodifikační reforma soukromého práva, která adekvátně zareaguje i na některé praktické problémy, jež jen s využitím klasických právnických konstrukcí plně vyřešit nelze (jako jsou např. problémy postoupení smlouvy nebo globálních cesí).

Nicméně i tu platí, má-li se rozvíjet a modernizovat klasický právní institut, je třeba především jej důkladně poznat a znát. Jinak by se totiž pokus o jeho modernizaci mohly rychle změnit v degenerativní proces. I s tím má v poslední době české, a dovoluji si tvrdit, že nejednom směru i slovenské, soukromé právo v poslední době mnohou neblahou zkušenost.

Doc. Dr. JUDr. Karel Eliáš je vedoucím katedry obchodního práva na  Právnické fakultě ZČU Plzeň a též pracuje na Ústavu státu a práva AV ČR Praha. Článek byl prvně uveřejněn v časopisu Podnikateĺ a právo č. 5/2001, který vydává Komora komerčných právnikov Slovenskej republiky.