Pojednání o cesi na způsob komentáře k § 524 a násl. obč. z.

II Pohledávky vyloučené z postupu (výklad k § 525 obč. z.)

1. Ustanovení § 525 určuje, které pohledávky nelze platně postoupit.

Podle kogentního odst. 1 se jedná o pohledávky
a) které zaniknou nejpozději smrtí věřitele, nebo
b) jejichž obsah by se záměnou věřitele změnil, nebo
c) nepostižitelné výkonem rozhodnutí.
d) Vedle toho může být postup určitých pohledávek zakázán rovněž speciálními předpisy.

Dále pak druhý odstavec § 525 zdůrazňuje, že také dohoda věřitele a dlužníka může vyloučit možnost postoupení určité pohledávky, ohledně níž by se jinak zákonný zákaz cedování neuplatnil.

2. Následkem postupu pohledávky, ohledně níž není cese podle § 525 nebo podle speciálních předpisů dovolena, je absolutní neplatnost postupní smlouvy pro její rozpor se zákonem (§ 39).

Dojde-li tedy k postoupení pohledávky, ohledně níž to zákon vylučuje, jde o cesi neplatnou ex nunc a její neplatnost nelze zhojit. Vzhledem k tomu v těchto případech nelze o platné cesi vůbec mluvit, »cedent« zůstává stále věřitelem své pohledávky, která na »cesionáře« pro neplatnost smlouvy nepřechází a dlužník má povinnost plnit tomu, kdo zůstává jeho věřitelem. Pokud dlužník plní »cesionáři«, pak jeho dluh nezaniká, protože »cesionáři« plnil bez právního důvodu (§ 451).

3. Nelze si odpustit poznámku o chybnosti pojetí § 525. 

Rozsah zákazů postupu je ve srovnání s jinými právními řády příliš široký. Není např. žádný důvod k plnému vyloučení naturálních pohledávek z dovolenosti postupu.

Stejně tak není důvod spojovat následek spočívající v absolutní neplatnosti postupní smlouvy s případem uvedeným v § 525 odst. 2, kdy by naopak bylo namístě uvažovat o neplatnosti relativní.

Podobné úvahy však mají místo jen de lege ferenda a pro výklad platného práva nemají význam.

4. Zakázáno je postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí zůstavitele. Ustanovení nelze vykládat doslovně, protože pak by byly z cese vyloučeny všechny pohledávky, které zanikají nejpozději věřitelovou smrtí (tedy i dříve), jichž je ostatně velké množství. Smysl ustanovení je ten, že nelze cedovat ty pohledávky, které jsou svou existencí vázány výlučně na osobu věřitele, a které tedy jeho smrtí zanikají (§ 579 odst. 2).

Jedná se o dva okruhy případů.

Za prvé jde o dva případy v § 579 odst. 2 taxativně uvedené. Jedná se o právo na bolestné a o právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Oba uvedené nároky chápe naše soukromé právo konstantně jako nároky povahy výlučně satisfakční a tak úzce spjaté s osobou poškozeného (srov. např. R 20/66, R 31/73), že jejich převod nebo přechod na další osoby je vyloučen.

Za druhé se jedná o případy, kdy bylo plnění omezeno jen na osobu věřitele. Tak např. soudní praxe dovodila, že nárok na zadostiučinění podle § 13 zaniká smrtí oprávněného. Smrtí zaniká i právo na výživné. Smrt má přirozeně význam pro zánik práv ze závazkových vztahů i v některých dalších případech stanovených zákonem. Většinou se jedná o ty, kdy jsou určitá oprávnění vázána právě jen na osobu konkrétního věřitele. Mimoto platí, že si účastníci mohou smrt jako důvod zániku určitého oprávnění nebo jako důvod zániku určitého závazku také sjednat.

5. Je zakázáno postoupit pohledávku, jejíž obsah by se záměnou věřitele změnil. Vzhledem k tomu, že v podstatě každá změna v osobě věřitele do jisté míry mění obsah závazku (roli může hrát např. případné jiné místo bydliště věřitele, a tím i změněné podmínky pro splnění závazku, jiné náklady spojené s uplatněním pohledávky apod.), jsou tímto zákazem z cedování vyloučeny jen ty pohledávky, jejichž obsah se záměnou věřitele změní podstatně a v neprospěch postoupeného dlužníka.

I tu se jedná v podstatě o dva okruhy případů.

Především jde o situace, kdy má být plněno určitému věřiteli, a to buď proto, že jde o obligační vztah založený m.j. na vzájemné důvěře konkrétních účastníků závazku, anebo plyne-li to z povahy plnění. (Tak např. zmocnitel nemůže postoupit jinému právo na výkon zmocněncovy zástupčí činnosti.) V daném směru rozhoduje obsah závazku a relevanci má podstatná změna tohoto obsahu.

Druhý okruh reprezentují případy, kdy by se cesí zhoršilo dlužníkovo postavení. K tomu může dojít i tehdy, postoupí-li se pohledávka proti určité osobě určitému cesionáři. Typicky jde o pohledávky, které vznikají z rodinného poměru nebo z poměru osob blízkých (§ 116), anebo které mají v těchto vztazích svůj věcný základ.

Lze tedy říci, že z postupu jsou z tohoto důvodu vyloučena taková práva, která jsou natolik spjata s osobou původního věřitele, že jejich výkon jinou osobou je buď vůbec nemožný, anebo je alespoň nemožný beze změny jejich obsahu. Zákon tak chrání dlužníka před zhoršením jeho pozice v konkrétním závazkovém vztahu.

6. Na pohledávky vyloučené z exekuce dopadá zákaz jejich cedování rovněž. Které pohledávky to jsou, stanoví v prvé řadě § 317 a násl. o.s.ř. Nelze však přehlédnout, že určité pohledávky jsou exekučně zabavitelné jen zčásti a že pro ně platí vyloučení jejich dovolenosti z postupu jen v té míře, v jaké jsou vyloučeny z exekuce.

Kromě toho nepodléhají exekuci ani pohledávky, jejichž přiznání se nelze domáhat u soudu, a pro něž tedy nelze opatřit exekuční titul. V důsledku toho jsou z postupu vyloučeny pohledávky z her a sázek a z půjček do nich (v té míře, v jaké podle § 845 spadají do okruhu naturálních pohledávek) a pohledávky z právních úkonů neplatných pro nedostatek formy (srov. § 455).

Co se týká pohledávek promlčených, nelze zákaz jejich postoupení konstruovat a priori. Promlčené pohledávky zásadně lze cedovat, protože promlčené právo není možné přiznat věřiteli jen za té podmínky, že dlužník námitku promlčení účinně vznese (§ 100 odst. 1). Dojde-li k cesi promlčené pohledávky, je třeba věc posoudit stejně jako postoupení pohledávky podmíněné. I zde je totiž úspěch věřitele podmíněn tím, zda se dlužník promlčení dluhu dovolá či nikoli.

7. Zákon může zamezit cedování určitých pohledávek také zvláštním zákazem ve speciálním ustanovení. Příkladem může být § 604 zakazující převést na jiného předkupní právo nebo § 844 obč. z., kde je zakázán postup práva na důchod. Ust. § 632 obch. z. zakazuje postup práva na užívání najatého dopravního prostředku (ledaže mezi stranami došlo k jiné dohodě). Podobně § 318 obch. z. dovoluje za tam určených podmínek věřiteli cedovat práva z bankovní záruky jen za současného postupu zajištěné pohledávky.

8. Dovolenost cese určité pohledávky může být také vyloučena vzájemnou dohodou dlužníka a věřitele. Předpis § 525 odst. 2 sleduje zvýšenou ochranu dlužníka zejména před faktickým zhoršením jeho obligační pozice. Tím se funkce této normy liší od účelu sledovaného úpravou v § 525 odst. 1, kde cíl je především v ochraně dlužníka před zhoršením jeho právního postavení změnou obsahu závazku v důsledku cese.

III. Notifikace (výklad k § 526 obč. z.)

1. Ustanovení § 526 řeší důsledky faktu, že k cesi pohledávky dochází postupní smlouvou uzavřenou mezi postupitelem a postupníkem, zatímco debitor cessus pravidelně stojí mimo hru a samotné uzavření smlouvy mezi jinými osobami se postoupeného dlužníka přímo týkat nemůže, a nemůže mít tudíž vůči němu ani právní účinky.

I zde se totiž uplatňuje princip, že projev vůle, má-li mít vůči nějaké osobě právní relevanci, jí musí být sdělen (srov. analogicky např. § 43 odst. 2, věta prvá, kde se sleduje táž zásada). Z toho důvodu zákoník v § 526 předepisuje, jak má být záměna věřitelské strany, k níž v důsledku cese došlo, postoupenému dlužníkovi oznámena. V té souvislosti se mluví o notifikační povinnosti.

Kromě toho druhá věta § 526 odst. 1 upravuje právní postavení nenotifikovaného dlužníka. Při výkladu tohoto aspektu je však třeba též přihlížet zejména k zásadám plynoucím z ust. § 525 odst. 1 a z § 529. 

2. K notifikaci dlužníka je povinen postupitel. Tato zásada plyne z faktu, že on to je, kdo na cesionáře převádí ze svého majetku pohledávku, a že je tedy jeho věcí a součástí jeho řádného plnění vůči postupníkovi zajistit, aby změně v osobě věřitele odpovídal také občanskoprávní vztah dlužníka k novému věřiteli.

Uvedenou zásadu vyjadřuje také druhý odstavec ustanovení § 526, protože zde se zdůrazňuje, že původní a dlužníkovi známý věřitel je pánem pohledávky, kterou má vůči němu dlužník vyrovnat, a oznámí-li mu tedy postupitel, že má být splněno někomu jinému jako postupníkovi, nemůže se dlužník dožadovat, aby mu postupní smlouva byla předložena či aby mu byla jinak prokázána její existence. Dlužník totiž k tomu nemá důvod, neboť jeho povinností, na níž se nic nemění a, vzhledem k § 525 odst. 1, věta první, ani změnit nesmí, je splnit dluh, a je tudíž na něm, aby jej splnil podle pokynů věřitele.

Předpis § 526 odst. 2 tak koliduje s ustanoveními o absolutní neplatnosti právních úkonů, neboť ani v tom případě, kdy dlužník není oprávněn dožadovat se předložení postupní smlouvy a přezkoumávat, zda bylo cedováno platně. (Námitka neplatnosti cese však musí být dlužníkovi zachována v případech upravených v ust. § 525.) Se zřetelem k situaci plynoucí z této úpravy je třeba poskytnout dlužníkovi a jeho dobré víře co nejširší ochranu. Zásadně dlužno trvat na tom, že plnil-li dlužník ve shodě s obsahem postupitelovy notifikace, nemůže mu to být nikdy přičteno k tíži, a zejména není možné dlužníka nutit k novému plnění s argumentem, že k platnému postupu pohledávky nedošlo, a že tedy mělo být podle zákona plněno původnímu věřiteli.

3. Ustanovení § 526 nevylučuje, aby fakt nastalé cese notifikoval postoupenému dlužníkovi také postupník. Ten je však pro dlužníka osobou cizí, vůči níž dlužník dosud žádné povinnosti neměl, a tudíž je nutné, aby postupník dlužníkovi prokázal, že je legitimován k přijetí jeho plnění. K tomu jej také druhá věta prvého odstavce zavazuje, a při notifikaci postupníkem je tudíž nutné dlužníkovi nejen oznámit, že k cesi došlo, ale také dlužníkovi tento fakt hodnověrně prokázat, pravidelně předložením smlouvy o postoupení pohledávky.

4. Forma ani obsah notifikace upraveny nejsou.

V každém případě platí, že se při oznámení postupu pohledávky, ať již je činí cedent či cesionář, jedná o jednostranný právní úkon, protože z notifikace vzniká dlužníkovi povinnost plnit jinak, než jak měl plnit podle původního obsahu obligace. Z toho tedy plyne nutnost naplnit náležitosti právních úkonů, jak je stanoví § 34 a násl. Původní nebo nový věřitel musí tudíž dlužníkovi oznámit především určitým a srozumitelným způsobem, že pohledávka byla postoupena a komu. Jak ale řečeno, pouhá notifikace nestačí, přistoupil-li k ní postupník, protože ten je krom oznámení povinen snést také důkaz o tom, že cese nastala.

Forma oznámení předepsána není. Je vhodné trvat na její písemnosti. Zejména to je namístě tam, kde se i sama postupovaná pohledávka opírá o písemnou smlouvu.

5. Zákoník vychází z konstrukce, že postupitel má dlužníka notifikovat bez zbytečného odkladu poté, co pohledávku cedoval. Neučiní-li tak, může postupníkovi odpovídat i za škody tím případně způsobené. Ve vztahu vůči dlužníkovi však z případného porušení této zákonné povinnosti postupitelem neplynou žádné právní následky. Postoupený dlužník tudíž nemůže z námitky, že nebyl notifikován včas, vytěžit pro sebe nic pozitivního.

6. Dokud není dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, nic se pro něho nemění a má se chovat tak, jak to odpovídá dosavadní podobě obligace. Pro něho platí ten právní stav, který je mu znám.

7. Druhá věta odst. 1 stanoví, že se nenotifikovaný dlužník může závazku zprostit plněním postupiteli. Toto pravidlo míří na situace, kdy cedent s cesionářem postupní smlouvu již uzavřeli, ale dlužník dosud notifikován nebyl. Pak může dlužník plnit ještě cedentovi a ten, třebaže již není majitelem předmětné pohledávky, nemůže přijetí plnění odmítnout, protože jinak by způsobil prodlení na věřitelské straně závazku s následky plynoucími z úpravy v § 520, 522 a § 523. Dlužníkovi by pak námitka prodlení věřitele svědčila podle § 529 odst. 1. 

Přijetím plnění postupitelem dlužníkova povinnost plnit zaniká a postupitel je zavázán vydat to, co od dlužníka získal, bez zbytečného odkladu postupníkovi. Jestliže tak neučiní, nastane v jeho majetkové sféře bezdůvodné obohacení (§ 451), jehož vydání se postupník může domáhat [srov. též § 527 odst. 1 písm. b)].

8. Ze zásady, že se nenotifikovaný dlužník může svého závazku zprostit plněním postupiteli, plyne per analogiam (§ 853), že totéž se uplatní i pro další jednání vyvolávající zánik závazku jinak než splněním. Tento závěr plyne z principu, že účinky cese nastávají vůči dlužníkovi až notifikací, t.j. do účinného oznámení postupu se pro dlužníka nic nemění a platí pro něho ten právní stav, jaký tu byl před cesí.

Tomu odpovídá i zásada, že vzájemné ujednání cedenta s cesionářem nesmí zhoršit postavení dlužníka, pokud jde o rozsah jeho práv a povinností (§ 525 odst. 1). Nebyl by tudíž ve shodě s touto zásadou takový závěr, že postoupený ale nenotifikovaný dlužník může od okamžiku, kdy postupitel s postupníkem uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky - o čemž nenotifikovaný dlužník ani neví - postupiteli jen plnit. Tím by totiž byl zbaven možnosti zprostit se svého závazku jiným způsobem, např. započtením, což by nutně jeho právní pozici změnilo v jeho neprospěch.

Konečně je třeba poukázat na pravidlo, že dlužníkovi podle § 529 odst. 1 zůstávají nedotčeny veškeré námitky, které vůči pohledávce mohl uplatnit v době postoupení. Není tudíž možné dospět v rozporu s touto obecnou zásadou k takovému výkladu ustanovení druhé věty § 526 odst. 1, že tu je konstruováno určité období, kdy je dlužník zbaven možnosti těchto námitek (např. kompenzační) a kdy může jen plnit. Naopak je zde na místě ten výklad, že nenotifikovaný dlužník může svému původnímu věřiteli nejen plnit, ale také se s ním jinak vypořádat. Pokud by např. postupitel po uzavření postupní smlouvy, ale před notifikací, dlužníkovi dluh prominul (§ 574 odst. 1), nemohl by se postupník domáhat na postoupeném dlužníkovi plnění s argumentem, že se prominutí dluhu platně nestalo, ale musel by uplatnit nárok na náhradu škody proti postupiteli [srov. § 527 odst. 1 písm. a)].

Doc. Dr. JUDr. Karel Eliáš je vedoucím katedry obchodního práva na  Právnické fakultě ZČU Plzeň a též pracuje na Ústavu státu a práva AV ČR Praha. Článek byl prvně uveřejněn v časopisu Podnikateĺ a právo č. 5/2001, který vydává Komora komerčných právnikov Slovenskej republiky.