Pojednání o cesi na způsob komentáře k § 524 a násl. obč. z.

I. Základní charakteristika (výklad k § 524 obč. z.)

§ 1 Obecně. Podstata cese. Různé způsoby cesí.

1. Klasické římskoprávní pojetí závazku jako osobního svazku věřitele a dlužníka vylučujícího personální změnu na jedné či na druhé straně obligace jinak než novací nebo sukcesí brzy přestalo vyhovovat praktické potřebě. Z té příčiny byl již velmi dávno zaveden do soukromého práva institut postoupení pohledávky, cese (cessio) jako právní nástroj, s jehož využitím je možné zachovat existenci obligace za současné záměny osoby na věřitelské straně. Výhody tohoto řešení jsou dvě.

Za prvé, cesí přechází pohledávka na nového věřitele v tom stavu, v jakém v okamžiku postupu existovala, a to nejen spolu s příslušenstvím ve smyslu § 121 odst. 3 obč. z., ale též včetně všech tzv. vedlejších práv, z nichž na prvním místě vystupují výhody práv zajišťovacích (srov. § 528 odst. 1).

Za druhé, postup pohledávky se děje písemnou smlouvou uzavíranou mezi postupitelem (cedentem) a postupníkem (cesionářem), tedy bez povinné asistence dlužníka a s vyloučením právní nezbytnosti jeho souhlasu. Fakt, že k postoupení pohledávky došlo, se dlužníkovi (označovanému jako debitor cessus) pouze notifikuje (§ 526).

2. Podstata cese je tedy v tom, že se závazek mění v osobě věřitele tak, že dosavadní věřitel (postupitel, cedent) uděluje ze své vůle věřiteli nově nastupujícímu na jeho místo (postupníkovi, cesionáři) oprávnění vymáhat dosavadní cedentovu pohledávku od účinnosti postupu jako jeho vlastní pohledávku, tedy jeho jménem a k jeho prospěchu a cesionář s tím souhlasí.

3. Tento výměr však, jak vyplývá i z úpravy § 524, jen postoupení pohledávky označované jako dobrovolné (cessio voluntaria), postoupení, k němuž dochází smlouvou. Z úpravy § 524 a násl. se vymykají dvě skupiny případů, shrnuté pod společné označení nucených cesí (cessio necessaria), o nichž se lze v úvodním přehledu zmínit.

Prvý okruh reprezentují situace, kdy ke změně v osobě oprávněné z pohledávky dochází ze zákona (cessio ex lege). Takové případy jsou upraveny speciálními ustanoveními. Tak např. § 813 upravuje zákonný přechod práva na náhradu škody z pojištěného na pojistitele. Podobně § 550 obč. z. a § 308 obch. z. upravují přechod věřitelského postavení na dlužníkova ručitele. Dále např. ust. § 477 a § 488b obch. z. upravují zákonnou cesi při prodeji a při nájmu podniku, apod.

Druhý okruh představují případy, kdy k přechodu pohledávky na nového věřitele dochází v důsledku soudního nebo jiného rozhodnutí (cessio judiciaria). Typický případ je exekuce přikázáním pohledávky (§ 303 a násl. o.s.ř.).

4. K převodu pohledávky může dojít též dražbou, je-li pro ten případ zvláštní úprava. Tak tomu je v České republice podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (§ 17 odst. 3).

§ 2 Dobrovolná cese podle § 524 a násl. obč. z. Předmět postupu.

1. Ust. § 524 a násl. upravují pouze dobrovolnou cesi, tedy postoupení pohledávky, ke kterému dochází smlouvou, přičemž se dobrovolnost postoupení opírá o vůli a smluvní konsens postupitele a postupníka; vůle dlužníka je lhostejná, ač je to právě jeho povinnost (povinnost splnit závazek), co tu je předmětem převodu. Podmínkou platnosti postupní smlouvy je její písemná forma (srov. též § 46 a § 455 odst. 1 in fine).

Hospodářským důvodem postupu může být jak faktické zobchodování převáděné pohledávky, tedy trvalá (konečná) změna věřitele jako majitele pohledávky, tak i zajištění pohledávky jiné (§ 554).

Kromě toho existuje také cese fiduciární, označovaná též jako inkasocese. Při ní se pohledávka převádí do majetku postupníka jen formálně, totiž za tím účelem, aby ji postupník svým vlastním jménem uplatnil a popř. i soudně a exekučně vymohl, ale aby to, co vymohl, odevzdal postupiteli. Při inkasocesi tedy nejde o skutečný postup ve smyslu § 524 a násl., ale o smlouvu, jejíž podstatou je nepřímé zastoupení původního věřitele pohledávky, byť v dané souvislosti vystupuje jako postupník, a tak je třeba posuzovat ji podle její skutečné povahy (§ 41a).

2. Předmětem postupu je pohledávka ve smyslu § 488, t.j. právo věřitele na plnění od dlužníka. Ale již odedávna bylo zdůrazňováno, že při cesi nejde jen o prostý převod pohledávky, ale právě o změnu závazku záměnou v osobě oprávněné strany. Při této změně totiž cesionář jako nový věřitel nenabývá jen tuto pohledávku jako takovou, ale spolu s ní i legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu, včetně oprávnění pohledávku v době splatnosti uplatnit a vymáhat před soudem.

Při cesi přechází na cesionáře spolu s právem na plnění také nárok - svědčil-li ovšem dříve (v okamžiku cese) cedentovi. Postoupit však lze jen takovou pohledávku, která může být vymáhána před soudem, resp. postižena výkonem rozhodnutí (srov. § 525 odst. 1, věta druhá). Předmětem postupu může být tedy jen pohledávka, jejíž povaha nevylučuje soudní a exekuční vydobytí (byť třeba ještě v době účinnosti cese není splatná).

Naproti tomu je však třeba mít na paměti i to, že cesionář převzetím pohledávky cesí nevstupuje vždy do celého obligačního vztahu v té podobě, v jakém případně vznikl a existoval v původním vzájemném poměru postupitele a dlužníka. Postupník přijímá cesí na dosavadní obligaci účast jen v tom rozsahu, v jakém se postoupení uskutečnilo a v jakém se mohlo uskutečnit. Na to je důležité pamatovat při převádění pohledávek vzniklých ze synallagmatických závazků. Tak např. při postoupení pohledávky z příkazní nebo mandátní smlouvy nelze na cesionáře nikdy přenést celý zmocňovací závazek. Účastník smlouvy o sdružení může cesí na dalšího převést své právo na podíl na zisku ze sdružené činnosti, nikoli však členství ve sdružení. Podobně, je-li tu kupní smlouva, může prodávající cedovat postupníkovi své právo na zaplacení kupní ceny, nemůže však na něho cesí přenést i svou povinnost dodat předmět koupě. K tomu již smlouva o postoupení pohledávky není způsobilý institut, a mělo-li by se docílit takového výsledku, musela by se cese kombinovat s intercesí. Bylo by ale rovněž možné upravit postoupení smlouvy jako zvláštní a od klasické cese odlišný institut, jak se stalo např. v italském občanském zákoníku (čl. 1406 a násl.).

Postupní smlouva tedy nemá za svůj předmět celou obligaci (ve smyslu: celý závazkový vztah); týká se jen pohledávky a pouze pohledávka může být jejím předmětem. Tento závěr nezpochybňuje ani fakt, výše zmíněný, že s pohledávkou přechází na cesionáře také případný nárok na její vydobytí, ani skutečnost, že cesionář přejímá postupní smlouvou vůči dlužníkovi také určité povinnosti účelově vázané na možnost dlužníka dostát své povinnosti plnit. (Tak jde zcela jistě o povinnost postupníka přijmout plnění dlužníkem mu včas a řádně nabídnuté, někdy dokonce i o povinnost přijmout plnění částečné, dále např. povinnost poskytnout postoupenému dlužníkovi součinnost potřebnou k splnění nebo o povinnost vydat dlužníkovi kvitanci atd).

3. Způsobilým předmětem postoupení může být jen pohledávka, která je převoditelná, která postupiteli vlastnicky náleží a není speciálním zákonným zákazem z cedování vyloučena (§ 525). Z toho plyne, že nelze cedovat pohledávku mezitím již zaniklou (např. splněním, prekluzí, kompenzací apod.). Nemohla by být např. platná smlouva o postoupení pohledávky na peněžité plnění, byla-li by uzavřena v době, kdy dlužník již dluh poukázal s využitím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb. Podobně nelze cedovat tu pohledávku, jejíž zánik by vyvolalo uzavření samotné postupní smlouvy.

4. Předmětem postupu však nemusí být jen splatná pohledávka. Postoupit lze i pohledávku, která v okamžiku uzavření postupní smlouvy sice existuje, ale ještě nedospěla. Podobně lze postoupit pohledávku podmíněnou, a v rámci toho i pohledávku ze smlouvy sice již uzavřené, ale ještě nenabyvší účinnosti. Ani sporné pohledávky nelze vylučovat z možnosti postoupit je. Ve všech těchto případech přechází pohledávka z majetku postupitele do majetkové sféry postupníka v tom stavu, v jakém je a v jakém svědčila cedentovi.

5. Cedovat lze také tu pohledávku, která ještě nevznikla a má vzniknout teprve v budoucnu. Podmínka však je, že se musí jednat o pohledávku, kterou lze určit alespoň co do právního důvodu jejího vzniku a co do osoby dlužníka, třebaže její konkrétní rozsah znám ještě není. Tak bylo v minulosti judikováno, že lze dovoleně postoupit bance nárok na cenu díla ze smlouvy o dílo ještě neuzavřené (pohledávku cedoval budoucí zhotovitel den před akceptací jeho návrhu smlouvy o dílo objednatelem; Váž. 4740). Podobně předválečná soudní praxe akceptovala jako dovolené postoupení práva na úhradu nákladů řízení, třebaže k cesi došlo již dva dny před zahájením příslušného soudního řízení (Váž. 15864).

Lze se tedy přiklonit k závěru, že se musí důsledně připustit jako dovolené postoupení pohledávek, jejichž vznik má nastat v budoucnosti, jako je např. postup pohledávky představované nájemným z domu dosud nepronajatého, za zaplacení kupní ceny ze smlouvy ještě neuzavřené, na provizi z obchodu, jenž zatím nebyl sjednán, na náhradu škody, která teprve může vzniknout. Fakticky jde o uzavření smlouvy, jejíž účinky, pokud jde o vlastní postup, se odkládají k okamžiku vzniku pohledávky. Anebo, jinak řečeno, postupní smlouva, kterou se převádí pohledávka, jež má vzniknout teprve v budoucnu, má za následek, že pohledávka, která by v okamžiku svého vzniku - nebýt cese - náležela cedentovi, přísluší cesionáři jako osobě oprávněné (tedy jako věřiteli).

6. Při postupování těch pohledávek, které v době cedování ještě nedospěly, které jsou podmíněné, či sporné, anebo které mají vzniknout teprve v budoucnu, je nutné věnovat pozornost jejich určitému vymezení, protože za platnou lze vzhledem k § 37 uznat jen takovou postupní smlouvu, která m.j. vymezí i předmět převodu (pohledávku) tak určitým způsobem, aby bylo možné individualizovat ji. Ze smlouvy musí být zjistitelné, jaká pohledávka (nebo jaké pohledávky) představují jednoznačně individualizovatelný předmět cese.

V té souvislosti vzniká praktická obtíž při cesích označovaných jako generální nebo globální. Při nich postupitel převádí postupníkovi větší počet svých pohledávek nebo dokonce všechny své pohledávky z určitých obchodních aktivit, přičemž pro globální cesi je charakteristické, že se předmětem postupu stávají i pohledávky vznikající až po uzavření postupní smlouvy, bez toho, že by tato smlouva byla následně doplňována. Ve shodě se závěry soudní praxe v okolních zemích lze i pro okruh českého i slovenského práva podporovat stanovisko, že cese všech budoucích pohledávek z postupitele na postupníka zpravidla není v rozporu s dobrými mravy, zvlášť, jde-li o postoupení pohledávek z provozu určitého obchodního podniku nebo závodu. To však odstraňuje jen část obtíží, protože týž význam má pro konstrukci platné smlouvy i určité (dostatečně individualizované) vymezení předmětu převodu.

7. Některé skupiny pohledávek jsou z možnosti cedovat je vůbec vyloučeny. Tyto případy upravuje § 525 a budeme se jim věnovat později.

§ 3 Právní účinky cese

1. Cesionář nabývá v důsledku postoupení pohledávku do svého majetku derivativním způsobem. Z toho důvodu přechází pohledávka z cedenta na cesionáře v tom stavu, v jakém s ní postupitel v okamžiku účinnosti smlouvy sám disponoval: mění se jen osoba věřitele, kdežto pohledávka sama zůstává nezměněna.

V důsledku toho přechází na postupníka jak sama vlastní pohledávka (jistina), tak i její příslušenství, zejména tedy úroky a úroky z prodlení, stejně tak i eventuální náklady spojené s uplatněním pohledávky, pokud cedentovi mezitím - t.j. ještě před účinností postupu - vznikly. Spolu s pohledávkou však na cesionáře přechází i povinnost strpět případné uplatnění námitek, které postoupenému dlužníku svědčily proti původnímu věřiteli (§ 529). Ve vazbě na to je postupitel povinen předat postupníkovi všechny doklady a poskytnout mu potřebné informace vztahující se k cedované pohledávce (§ 528 odst. 2).

2. Jde-li o pohledávku zajištěnou, přechází na postupníka na postupníka společně s danou jistotou (§ 528 odst. 1).

3. Předpisy občanského zákoníku o postoupení pohledávek jsou pro pracovní právo nepoužitelné. Naproti tomu v obchodním právu se vzhledem k § 1 odst. 2 obch. z. subsidiárně uplatní. Obchodní zákoník nemá komplexní úpravu postoupení pohledávek. Některá jeho ustanovení na občanskoprávní úpravu cese jen odkazují (zejména § 59, 477 nebo 586), jiná upravují jen jednotlivosti (např. § 363 obch. z.).

Doc. Dr. JUDr. Karel Eliáš je vedoucím katedry obchodního práva na  Právnické fakultě ZČU Plzeň a též pracuje na Ústavu státu a práva AV ČR Praha.

Článek byl prvně uveřejněn v časopisu Podnikateĺ a právo č. 5/2001, který vydává Komora komerčných právnikov Slovenskej republiky.