Zvolený model odpovědnosti je založen na dvoustupňovém systému:

• upozornění Úřadu HADOPI,

• uložení sankce soudem.

První fáze, tedy zaslání varování uživateli, bude probíhat následovně.

1. Úřad HADOPI obdrží IP adresu uživatele porušujícího autorské právo od  asociací držitelů příslušných práv. K získání dat o uživateli (IP adresy apod.) však asociace musí nejprve získat svolení příslušného úřadu pro ochranu dat1 (v daném případě Národní komise pro informatiku a svobody - Commission nationale de l'informatique et des libertés, „CNIL“).

2. Uživateli je prostřednictvím poskytovatele připojení k Internetu (ISP) následně zasláno první upozornění formou e-mailu, v němž je vyzván k respektování autorských práv a poučen o možných sankcích, které mu mohou být uloženy apod. Obsahem elektronické pošty budou rovněž informace o legálních alternativách přístupných online. Obzvláště tento krok považuji za velmi pozitivní, neboť se  neomezuje pouze na hrozbu sankcí, nýbrž v sobě skýtá i další znak prevence spočívající v poskytnutí informací o legálních možnostech přístupu k chráněnému obsahu.

3. V případě, že se uživatel během následující šestiměsíční lhůty opětovně dopustí porušení autorského práva, obdrží druhé varování, jež mu bude oznámeno jednak emailem (prostřednictvím ISP), jednak doporučeným dopisem. Ke zjištění případné recidivy povede Úřad HADOPI k tomu určenou databázi dat.

Druhá fáze, tedy uložení soudní sankce, může přicházet v úvahu za splnění následujících podmínek.

Dopustí-li se uživatel během následujících tří let opětovného porušení práva, předá Úřad HADOPI údaje o takovém konání soudu. Zahájení řízení bude vždy náležet do rukou žalobce. Uvedená lhůta však bude v případě aplikace sankce v podobě suspenzace připojení k Internetu činit jeden rok. Jedná se tedy o nový druh trestu zavedený do francouzského trestního práva. Uživatel může pozbýt připojení k Internetu až na dobu jednoho roku. Jeho práva jsou dále omezena tím způsobem, že je mu pod pohrůžkou uložení pokuty zakázáno využít k získání připojení k Internetu jiného ISP. Současně je povinen během výkonu tohoto trestu platit i nadále sjednané poplatky za poskytování připojení.2

Právo HADOPI se však nedotýká pouze odpovědnosti uživatelů, ale dopadá i na poskytovatele připojení k Internetu, kterým je uložena povinnost realizace zamezení přístupu uživatele k Internetu. K tomuto kroku je ISP stanovena patnáctidenní lhůta. V případě jejího nedodržení je uvedenému subjektu uložena pokuta ve výši 5000 Eur.3

HADOPI právo nebrání uplatnění stávajících občanských a trestních procesů, které mohou být zahájeny bez předchozího varování, nabízí však další alternativu, jak postupovat proti neoprávněnému nakládání s autorskými díly, k němuž dochází zejména v p2p sítích tím, že dosavadní škálu trestních sankcí přicházejících v úvahu (pokuta až do výše 300.000 Eur, odnětí svobody do tří let) rozšiřuje o další, již představuje možnost (dočasného) odpojení od Internetu v maximální délce trvání jednoho roku.

Pro úplnost je třeba uvést, že nová zákonná úprava pamatuje i na případy, kdy osoba majitele internetové přípojky není totožná s osobou porušující autorské právo. Jako příklad můžeme zmínit nezletilého, jenž bez vědomí svých rodičů neoprávněně zpřístupňuje či neoprávněně pořizuje (často též kumulativně) rozmnoženiny autorských děl v p2p sítích. V těchto případech může výše uvedený majitel (rodiče apod.) čelit sankci v podobě zákazu přístupu k Internetu v maximální délce trvání jednoho měsíce. K tomuto kroku by mělo být přistoupeno zejména tehdy, kdy tento subjekt (zjevným nedbalostním způsobem) nedodržel povinnost stanovenou v doporučeném dopise4, v němž byl vyzván k zajištění svého internetového připojení tak, aby již nedocházelo k porušování autorských práv. V případě, že by se vlastník připojení k Internetu během stanovené měsíční lhůty pokusil získat přístup k Internetu od jiného ISP, vystavuje se možnosti uložení pokuty ve výši až 3.750 Eur.

Do jaké míry bude francouzský model v praxi úspěšný ukáží teprve následující léta. Otázkou však zůstává, zdali by uplatnění této koncepce přicházelo v úvahu též v případě českého právního řádu a nedostalo se zejména do rozporu s právem na informace, jež garantuje Listina základních práv a svobod. Osobně tento model shledávám jako velmi razantní a až téměř nepřiměřený zásah do základních práv a svobod, jenž však pravděpodobně povede k zamýšlenému cíli zákonodárce, tedy ke snížení počtu případů neoprávněného nakládání s autorskými díly nejen v p2p sítích, ale i na Internetu celkově.