Jaká je současná právní úprava a co vedlo zákonodárce k její změně?

Právní úprava Občanského zákoníku až do 1. 1. 2001 neumožňovala vznik zástavního práva k movitým věcem jinak, než jejich předáním zástavnímu věřiteli či jiné osobě odlišné od dlužníka do úschovy , nebo vyznačením vzniku zástavního práva v listině, která byla nezbytná k nakládání s věcmi. Řada zástavních smluv, jejichž předmětem byly výrobní technologie, výrobní linky, automobily a jiné movité věci byla soudní judikaturou shledána neplatnými.

Zejména z podnětu bank, které se cestou zástavních smluv s řadou modifikací a prohlášení snažily "dozajišťovat" poskytované úvěry, ale bez reálné možnosti soudního vymáhání, provedl zákonodárce zákonem č.367/2000 Sb. (dále zákon) podstatnou změnu právní úpravy zástavního práva. §158 odst.2 zákona umožnil s účinností od 1. 1. 2001 vznik zástavního práva k věcem movitým i jejich viditelným označením, které musí trvat po celou dobu trvání zástavního práva, z označení pak musí být zřejmé, že věc je zastavena a kdo je zástavním věřitelem.

Bližší úpravu tohoto způsobu vzniku zástavního práva zákon neobsahuje. Ještě méně je zřejmé, co zákonodárce mínil zněním §158 odst.3 zákona, podle kterého zástavní právo k souboru movitých věcí vzniká účinností zástavní smlouvy. O tom, zda pro zastavení souboru movitých věci platí obdobně ustanovení o zástavním právu k věcem movitým zákon, nehovoří. Uvážíme-li, že "účinnost smlouvy" je otázkou smluvní vůle stran, neboť v okamžiku, kdy je smlouva s podstatnými náležitostmi podepsána, je platná a smluvní strany mohou její účinnost (tj. okamžik, kdy ze smlouvy vznikají práva a povinnosti, tedy závazkový vztah) odložit na později. Nebo ji lze vázat na podmínku, a pak se dá říci, že kromě toho, že zákon zastavení souboru věcí připustil, nijak neupravil podmínky vzniku, trvání, zániku a práv a povinností z takového zástavního práva.

S ohledem na strohé ustanovení zákona o zastavování souboru movitých věcí a vzniku zástavního práva viditelným označením věci se zástavní věřitelé snaží upravit v zástavních smlouvách pokud možno co nejpodrobněji, jak bude označení vypadat, z jakého bude materiálu, kde bude na věci umístěno, závazek zástavce pod smluvní pokutou věc dále nezastavit, povinnost zástavce zástavu pojistit a v neposlední řadě přítomnost zástavního věřitele při označování zástavy a jeho právo kontroly, zda je zástava řádně a viditelně označena, jakož i následky toho, že označení věci jako zástavy bude odstraněno dříve, než bude dlužníkem uhrazena pohledávka zastavenou věcí zajištěná.

Pokud upustíme od problému definice souboru movitých věcí, jímž zajisté nebudou věci hromadné (jako například obilí, hřebíky...) a za věc způsobilou zastavení nebudeme považovat zásoby a jiné věci určené ke zpracování či úpravě, zůstane velmi závažná otázka. A sice nebyla-li daná věc již dříve zastavena. Pořadí vzniku zástavního práva k věci je velmi podstatné z hlediska pořadí práva zástavního věřitele na uspokojení jeho pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Možnost ověřit, zda již věc nebyla dříve zastavena, je důležitá nejen pro případné zástavní věřitele, ale také pro třetí osoby, které mají například zájem věc koupit.

Zatímco v případě nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí není problém v katastru nemovitostí zjistit, zda a jaká zástavní práva na věci váznou, v případě nemovitostí, které se v katastru nemovitostí neevidují (a jejich hodnota často není zanedbatelná) stejně jako v případě věcí movitých tuto skutečnost s jistotou nezjistíte.

Rejstřík zástav

Zákon č.317/2001 Sb. (novela) ve snaze odstranit výše uvedené problémy, s účinností od 1.1.2002 zavádí Rejstřík zástav, který povede Notářská komora České republiky. Zápisem do tohoto rejstříku pak vznikne zástavní právo k nemovitostem, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, k věci hromadné, k souboru věcí a k věcem movitým, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli. Zápisy do Rejstříku zástav budou provádět notáři na základě jimi sepsaných zástavních smluv ve formě notářského zápisu. Ustanovení o uspokojení ze zástavy, zániku zástavního práva a o neplatných ujednáních zástavních smluv se v postatě výrazně nezměnila. I nadále bude zástavní věřitel mít právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, nebude-li zajištěná pohledávka splněna včas ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

Úprava postupu a způsobu pro zápis, záznam, výmaz, opis a výpis z Rejstříku zástav jakož i potvrzení, že určitá věc není evidována jako zástava, byla svěřena Sněmu Notářské komory. Předpis, který přijme, bude muset být odsouhlasen Ministerstvem spravedlnosti. Ministerstvo také vyhláškou stanoví výši a způsob určení odměn a náhrad hotových výdajů notářů. S ohledem na skutečnost, že notářské zápisy jsou veřejnými listinami, přejde odpovědnost za obsahové náležitosti zástavních smluv na notáře a zástavní věřitelé se nebudou muset obávat toho, že by zástavní smlouva následně byla shledána neplatnou. Tato další novela o obsahových náležitostech zástavních smluv k věcem movitým, jejich souborům jakož i k nemovitostem neevidovaným v katastru nemovitostí blíže nehovoří. Na druhou stranu je zřejmé, že tento způsob vzniku zástavního práva bude nákladnější.

Autorka članku je JUDr. Lenka ŠÍDLOVÁ. Text byl publikován v rubrice Právo časopisu stavebni-forum.cz