Bezplatnost je pojmovým znakem této smlouvy. V případě, že by dárce za dar obdržel jiné majetkové protiplnění, nejednalo by se o darovací smlouvu, ale o jiný druh smlouvy; např. smlouvu směnnou nebo kupní. Na překážku však není, jestliže dárce spojí svůj dar s převzetím povinnosti nebo příkazem. Dar může být svázán i s odkládací nebo rozvazovací podmínkou. To znamená, že přechod vlastnického práva z dárce na obdarovaného může byt vázán například na podmínku dosažení určitého věku obdarovaného nebo dosažení určitého studijního průměru. Podmínkou přechodu vlastnického práva však nemůže být stanovena smrt dárce. Podmínkou nemůže být ani plnění nemožné nebo protiprávní.

Předmětem daru může být věc, právo nebo jiná majetková hodnota. Pokud je předmětem darovací smlouvy nemovitost, stanoví zákon povinnost dodržet písemnou formu. Tato forma musí být dodržena i v případě, že předmětem daru je pohledávka.

K uzavření darovací smlouvy může dojít pouhou tradicí, tedy předáním daru dárcem obdarovanému a převzetím daru obdarovaným. Takovýto způsob se nazývá reálným uzavřením smlouvy. K uzavření darovací smlouvy muže dojít i dohodou s tím, že k předaní daru dojde později. V tomto případě hovoříme o konsensuálním způsobu uzavření smlouvy.

Z darovací smlouvy vyplývá dárci povinnost předat obdarovanému předmět daru a upozornit ho na jeho vady. Obdarovaný má naopak právo dar přijmout a v případě, že má dar vady jej dárci vrátit. Toto právo se však promlčuje v obecné tříleté lhůtě, která započne běžet převzetím daru obdarovaným.

Významným právem dárce je požadovat navrácení daru od obdarovaného v případě, že se obdarovaný chová k dárci nebo jeho rodině tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Zákon pojem dobrých mravů nedefinuje. Jedná se neurčitý právní pojem, jehož výklad je v konkrétním případě závislý na posouzení soudce. Obecně jsou dobré mravy považovány za mravnost, pravidla slušného chování, rovného postavení stran.

Zákon požaduje pro překročení norem slušného chování vyšší intenzitu. K porušení dobrých mravů musí dojít hrubým způsobem. Nepostačí tedy jen jejich prosté porušení. I zde zákonodárce použil neurčitý termín a tím nechal na posouzení soudu, zda se jedná o hrubé porušení nebo nikoli.

Každý, kdo se bude chtít dovolat svého práva na vrácení daru, bude muset požádat soud o  vyslovení rozsudku, že na něj vlastnické právo znovu přešlo. Této žalobě se říká určovací. Žalobce v ní musí doložit skutečnosti rozhodné pro posouzení zda se žalovaný na něm nebo jeho rodině dopustil jednání, kterým hrubým způsobem porušil dobré mravy. Nestačí pouhé tvrzení hrubého porušení.

Na závěr lze doporučit každému, kdo hodlá někoho obdarovat, promyslet předem možné varianty důsledků svého jednání. V případě poskytnutí daru vyšší hodnoty lze pouze doporučit sepsání písemné smlouvy ve které se jednotlivá vzájemná práva a povinnosti jasně vymezí.