V současné době probíhá na Ministerstvu spravedlnosti výběrové řízení na soudní exekutory a do 1. 9. 2001, kdy zákon o soudních exekutorech (Zákon) nabývá plné účinnosti, jmenuje ministr spravedlnosti prvních 205 exekutorů do jejich exekutorských úřadů.

Jakmile zahájí Exekutorská komora ČR svoji činnost, budou tyto pravomoci vykonávat její orgány -ty jmenují další exekutory do celkového počtu 230. 

Exekutorem může být jmenován pouze občan České republiky, který má plnou způsobilost k právním úkonům, získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku. Zpočátku budou za exekutorskou praxi a zkoušku považovány praxe a zkoušky z ostatních právních profesí, vymezených zákonem. S ohledem na náročnost exekuční činnosti se předpokládá, že první exekutoři budou z řad advokátů a soudců.

Soudní exekutor je při výkonu své činnosti nezávislý, vázaný pouze Ústavou, zákony a jinými právními předpisy, a při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů, jakož i při výkonu jiných činností z pověření soudu, má postavení veřejného činitele.

Exekutorská činnost je neslučitelná s jinou výdělečnou činností a je vykonávána za úplatu. Zákon dále umožňuje, aby exekutor měl zaměstnance a pověřoval je jednotlivými úkony exekuční činnosti. Je nepochybné, že exekutorský úřad bude vyžadovat kvalitní a rozsáhlé materiální zázemí, které spolu s aktivitou a profesionalitou soudního exekutora ovlivní úspěšnost prováděných exekucí. Motivující složkou pro exekutora by měl být i systém jeho odměňování podílem na vydobyté části pohledávky.

Odměňování exekutorů bude upraveno vyhláškou – tzv. Exekutorským tarifem, který zatím Ministerstvo nezveřejnilo. Vedle úhrady nákladů a odměny exekutora stanovené vyhláškou, může oprávněný (věřitel) s exekutorem uzavřít smlouvu o poskytnutí smluvní odměny ze jeho exekuční činnost.

Zákon na exekutory přenáší část soudních pravomocí a proto také k zajištění kontroly nad jejich činností zřizuje jejich samosprávný orgán – Exekutorskou komoru ČR (Komora). Státní dohled nad exekuční činností pak bude vykonávat Ministerstvo spravedlnosti. Pokud Komora nevyužije svých oprávnění, může Ministerstvo rozhodnout v jednotlivých případech i bez její účasti. Uplatnění kárné odpovědnosti exekutora je rozděleno mezi Komoru, ministra a předsedu okresního soudu jako kárné žalobce a obecný soud, který může přezkoumat rozhodnutí kárného senátu komory o kárném provinění exekutora.

Institut soudního exekutora je založen na principu, že jakákoli činnost exekutora začíná tam, kde končí činnost soudu v nalézacím řízení, tj. v okamžiku, kdy má věřitel pravomocné (vykonatelné) soudní rozhodnutí, v němž je autoritativně rozhodnuto o výši peněžité pohledávky, jejího příslušenství a její splatnosti nebo o obsahu a rozsahu nepeněžitého plnění a dlužník nesplní dobrovolně, může věřitel vedle dosavadních institutů – exekuce podle občanského soudního řádu, nedobrovolná dražba podle zákona o veřejných dražbách (které zůstávají i nadále zachovány) využít od 1. 9. 2001 k vymožení své pohledávky od dlužníka exekučního řádu. Exekučním titulem nejsou však jen vykonatelná soudní rozhodnutí, jsou jimi i notářské zápisy s doložkou vykonatelnosti, vykonatelné rozhodčí nálezy, vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků ve věcech daní, nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

Zákon o soudních exekutorech by měl usnadnit pozici věřitelů při vymáhání svých oprávněných pohledávek zákonnou cestou a navrátit důvěru v soudy, stejně jako v základy právního státu vůbec. Jaké jsou výhody nového exekučního institutu?

Základní výhodou je rychlost a efektivita, spočívající v následujícím:

/ exekuční řád ukládá soudu na každý úkon lhůtu, například do 15 dnů od doručení návrhu na zahájení exekuce (ať již soudu, nebo přímo exekutorovi) musí být exekuce nařízena
/ dlužník bude o exekuci vyrozuměn až v okamžiku jejího výkonu, nebo i po něm
/ nařízením exekuce je postihován celý dlužníkův majetek
/ exekutor sám určí, jakými způsoby exekuci provede (například srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, prodej věcí či zpeněžení majetkových práv dlužníka), a to i všemi zákonem stanovenými způsoby zároveň. Věřitel tedy nemusí navrhovat jaký dlužníkův majetek má být postihnut a nemusí čekat na výsledek jednoho způsobu pro zahájení jiného. V okamžiku, kdy bude celá pohledávka uspokojena, exekutor ostatní způsoby exekuce zastaví.
/ exekutor může dlužníka vyzvat k dobrovolnému splnění i k prohlášení o jeho majetku
/ materiální zainteresovanost soudních exekutorů na výsledcích exekuce
/ rozsáhlá povinnost třetích osob a státních orgánů poskytovat exekutorovi součinnost v souvislosti s prováděním exekuce

Vedle klasických - již dříve zákony upravených - informačních povinností například orgánů policie, státních a samosprávních institucí, bank a SCP, Zákon nově upravuje povinnost pošty oznámit exekutorovi na jeho žádost jména nájemců poštovních přihrádek, jakož i příjemců zásilek poste restante, povinnost provozovatelů telekomunikačních služeb sdělit exekutorovi telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice užívané povinným. Dále povinnost vydavatelů tisku sdělit totožnost osob, které podaly inzerát ohledně majetku povinného, povinnost pojišťovny oznámit exekutorovi výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného a povinnost dopravců a zasilatelů sdělit exekutorovi adresáta zásilky, jakož i údaje o přepravovaném zboží.

Zákon dále zavádí tzv. Centrální evidenci exekucí, která je veřejným informačním systémem. V této evidenci vedené Komorou si bude moci každý zájemce zjistit, zda na danou konkrétní osobu je prováděna exekuce a případně na jaký majetek. Účelem evidence je poskytnout informace třetím osobám, aby neuzavíraly smlouvy s povinným dlužníkem.

Další, autory Zákona prezentovanou předností exekučního řádu je, že náklady exekuce hradí povinný (tedy dlužník). K tomu je nutno podotknout, že navrhovatel musí na náklady exekuce složit přiměřenou zálohu a nebude-li nalezen žádný majetek dlužníka, nese náklady exekuce navrhovatel.

Tímto Zákon nekritizuji, jen bych ráda poukázala na jednu skutečnost: aby věřitel mohl být ve svých nárocích uspokojen, musí být z čeho, a to ani sebelepší zákon nezajistí. Je nutné vymáhání pohledávek neodkládat a důkladně vybírat své smluvní partnery.

Je nesporné, že zákon o soudních exekutorech patří k těm, jež si vyžádala sama praxe a stejně jako jeho tvůrci i poctivá část obyvatel naší republiky si přeje, aby přispěl ke zlepšení vymahatelnosti práva a zlepšení platební morálky dlužníků.

Přesto, že i nadále zůstává v plném rozsahu zachován institut soudního výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, dá se předpokládat, že bude do budoucna užíván spíše k vymáhání výživného a pokut, a že exekuční řád přispěje k odlivu části agendy soudů a umožní jim tak soustředit část jejich potenciálu na nalézací řízení.

Myslím, že i nadále se budou provádět nedobrovolné dražby, zejména pokud půjde o nemovitosti a podniky, neboť znalost trhu je u těchto komodit pro zpeněžení nenahraditelná.

V zemích střední a východní Evropy již institut exekutora byl zaveden v Polsku, Maďarsku a ve Slovenské republice. Statisticky je ve státech, kde byl institut exekutora zaveden evidována vyšší efektivnost vymáhání pohledávek v průměru o 70%. Dalším efektem je snížení počtu případů, kdy jsou pohledávky vymáhány nezákonným způsobem, neboť při rychlém vymožení soudem přisouzených nároků není důvod uchylovat se k nestandardním a v řadě případů i nezákonným řešením. Jako nepřímý důsledek efektivnosti exekučního řízení je zaznamenáno i snížení zejména u sporné občanskoprávní agendy, neboť účinná a rychlá exekuce vede strany sporu k úsilí dosáhnout mimosoudního narovnání sporu zejména proto, aby se vyhnuly nákladům jak nalézacího, tak exekučního řízení