Vlastní směnka je cenný papír, kterým výstavce slibuje zaplatit určitou peněžní částku remitentovi (nebo osobě, které bude směnka převedena). Hlavním dlužníkem, který má platit, je tedy v případě vlastní směnky sám výstavce.

Směnka musí být písemná, nemůže být ústní. Směnka ale nemusí být vyhotovena na papíře, ale může být zachycena na čemkoliv, na němž je trvale zachytitelné písmo – např. na dřevě, na kameni, na skle atd. Text směnky může být napsán na stroji, vytištěn na počítači apod., ale podpis výstavce musí být vždy napsán vlastní rukou. Podpis musí být umístěn pod textem směnky. Jelikož směnka nemusí obsahovat žádný údaj o výstavci, z obsahu směnky nemusí být patrné, kdo ji vystavil, podpis výstavce může být totiž nečitelný.

Listina musí obsahovat označení, že jde o směnku, a to pojaté do textu listiny. Směnkou není listina, jestliže se v textu nevyskytne slovo „směnka“ (nestačí ani pojmy podobné, např. „směnečný list“, „směnečná listina“ apod.). Rovněž nestačí, že je listina v nadpisu označena jako směnka, ale slovo „směnka“ chybí ve vlastním textu.

Směnka musí obsahovat bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku. Tímto slibem není vyjádření typu „za tuto směnku vrátím“, „za tuto směnku daruji“, „za tuto směnku vydám“. Slib musí být striktní, v žádném případě podmíněný. Nejlépe je formulovat jej „za tuto směnku zaplatím“. Podmínku však lze sjednat mimo text směnky.

Peněžní částka musí být vymezena dostatečně určitě, a to v jakékoliv měně (nejenom v té, která je platná v platebním místě) – takže i v ČR lze vystavit směnku splatnou v ČR, která bude znít na určitou částku v amerických dolarech. Ve směnce nelze sjednat nepeněžité plnění (např. v podobě postoupení pohledávky, předání určitého předmětu apod.). Dostatečně určité není vymezení typu „zaplatím tolik, kolik Vám dlužím“, nebo „zaplatím tolik, kolik budete požadovat“.

Pravidelně se ve směnce objevuje také údaj o její splatnosti. Směnka bez tohoto údaje však nebude neplatná. Nebude-li totiž uveden údaj o splatnosti, platí, že je směnka splatná tzv. na viděnou (vistasměnka). Směnka na viděnou se stává splatnou v okamžiku jejího předložení k placení – musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení (výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší). Je tomu tak proto, aby v právních vztazích nebyla dlouhodobá právní nejistota. Roční lhůta začíná běžet dnem, který následuje po datu vystavení směnky. Pakliže nebude lhůta dodržena, většinou zaniká závazek dlužníka (výstavce) platit.

Výstavce také může určit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placení před určitým dnem (v tomto případě začíná lhůta k předložení od tohoto dne). Směnka může být k placení řádně předložena pouze v pracovní den v době od deváté hodiny ranní do šesté hodiny večerní.

Další podstatnou náležitostí směnky je platební místo – nejlépe uvedením formulace, která obsahuje určitý geografický údaj – „splatno v Plzni“ (nemusí být uvedena čtvrť, ulice), či jinak – „splatno v místě vystavení“, „splatno v sídle dlužníka“ apod. Text nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, že uvedený místní údaj je skutečně údajem o platebním místě. Není-li platební místo určeno, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště.

Ten, komu má být placeno, se nazývá remitent (nebo také asignatář, první směnečný věřitel). Ve směnce musí být uvedeno jeho jméno, nestačí jeho zprostředkované označení (např. nejstarší bratr paní XZ). Jménem se má na mysli nejčastěji křestní jméno a příjmení (přípustný je i pseudonym), u právnických osob pak jejich název.

Směnka musí obsahovat rovněž datum a místo vystavení směnky.

-------------------------------------------------------------

Vzor směnky vlastní

V Plzni dne ………

Dne ……… zaplatím v Plzni za tuto směnku panu …………… (jméno remitenta) …… Kč.

…………………

(podpis výstavce)