Již v roce 1990 byl přijat zák. č. 116/1990 Sb., o  nájmu a podnájmu nebytových prostor. Tento zákon byl po dobu své účinnosti několikrát novelizován, a  to zák. č. 403/1990 Sb., zák. č. 529/1990 Sb., zák. č. 229/1991 Sb. za přihlédnutí k redakčnímu sdělení Sbírky zákonů o  opravě chyb uveřejněném v částce 52/1990 Sb.

Tímto novým - průlomovým zákonem - byla zrušena nepřímou novelizací některá ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zák. č. 111/1950 Sb., o  hospodaření s některými místnostmi, vládní nařízení č. 172/1950, kterým se prováděl zák. č. 111/1950 Sb., vládní nařízení č. 52/1955 Sb., o přesunu působnosti v  hospodaření s  některými místnostmi, a  rovněž směrnice vlády č. 412/1959 uveřejněná v částce 43/1959 Ú.l.

Nájem, resp. podnájem nebytových prostor zakotvila novela obč. zák. jako zvláštní druh nájmu, a to v § 720, který svým zněním odkazuje v tomto směru na úpravu provedenou zvláštním zákonem, kterým se  stal již výše zmíněný zák. č. 116/1990 Sb. Tento zákon je svým postavením speciálním k občanskému zákoníku.V případech, kdy tento zvláštní zákon určitou otázku nebude upravovat či bude upravovat pouze částečně, bude tedy třeba použít i obecných ustanovení o nájemní smlouvě (§ 663 až 664 obč. zák.), ba dokonce i  obecných ustanovení závazkového práva upravených v části osmé, hlavě první občanského zákoníku, ke  kterým jsou právě obecná ustanovení o  nájemní smlouvě ve vztahu speciality. Rovněž nelze opominout ani obecné ustanovení o právních úkonech podle právní úpravy § 34 a násl. obč. zák.

Je zcela evidentní, že systematicky by úprava nájmu a podnájmu nebytových prostor měla patřit do  občanského zákoníku. Lze jen usuzovat, že zákonodárce nechtěl po krátké účinnosti zák. č. 116/1990 Sb., tuto problematiku upravovat znovu, a proto na ni pamatoval v občanském zákoníku pouze v § 720 odkazem na zvláštní zákon. Okolo § 720 obč. zák. nebyla nejspíše žádná vhodná mezera, do níž by tuto úpravu zákonodárce vsunul.