Obecná úprava zastoupení je obsažena v občanském zákoníku. § 22 odst. 1 říká, že zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. § 27 odst. 1 pak odkazuje na zákon o rodině, ve kterém je stanoveno, kdo je zákonným zástupcem nezletilého.

Zastupování dítěte je součástí rodičovské zodpovědnosti (jde o souhrn práv a povinností rodiče vůči dítěti dle § 31 a následujících zákona o rodině). Při výkonu práv a povinností zde uvedených jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakokoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.

Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Soud může rodiče této zodpovědnosti zbavit, nebo její výkon pozastavit. Rozvod v žádném případě k tomuto nevede. Oba rodiče mají i po rozvodu právo zastupovat dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. Žádný z rodičů však nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů (v takovém případě určí soud tzv. kolizního opatrovníka).