Dobrý den, jsem společníkem obchodní společnosti. Můj právní předchůdce pan Novák, jako ředitel s.p., uzavřel před několika lety dohodu o vyrovnání se dvěmi fyzickými osobami, panem A a panem B. V této dohodě se pan Novák dohodl s pány A a B, že jim zaplatí částku 250.000,- Kč jako mimosoudní vyrovnání. Součástí této dohody bylo i ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení plátce vyrovnání, v tomto případě mého předchůdce. Já jako nástupce pana Nováka jsem odmítl zaplatit mimosoudní vyrovnání pánům A a B, kdy moje povinnost na mne přešla jako pasivum. Pánové A a B na mne podali žalobu na plnění s tím, že jim mám zaplatit zmíněných 250.000,- Kč. Okresní soud jim v rozsudku vyhověl a uložil mi povinnost zaplatit. Odvoláním jsem se dožadoval neplatnosti dohody. Krajský soud v odvolacím řízení rozsudek soudu 1. stupně potvrdil a zamítl mi možnost dovolání. Tím nabyl rozsudek právní moci a já musel zaplatit 250.000,- Kč i s úrokem z prodlení, což bylo dohromady cca 600.000,- Kč. Toto jsem zaplatil.

Následně na to podali pánové A a B žalobu novou na zaplacení smluvní pokuty ve výši cca 90.000,- Kč. Okresní soud jim opět vyhověl, stejně tak v odvolacím řízení i krajský soud. Já jsem však využil možnosti dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. V odůvodnění Nejvyšší soud konstatuje, že původní dohoda uzavřená mým právním předchůdcem je neplatná, protože odporuje zákonu, můj právní předchůdce, jako ředitel státního podniku nebyl oprávněn uzavřít dohodu o finančním vyrovnání. Chtěl bych se zeptat, jestli toto rozhodnutí Nejvyššího soudu může být důvodem pro obnovu řízení v původním řízení o 250.000,- Kč podle § 228 o.s.ř. Za odpověď děkuji.