Vlastnické právo je charakterizováno jako bezprostřední moc nad věcí, která není závislé na současné moci někoho jiného k téže věci v témže čase. Vlastník věci je zejména oprávněn s věcí disponovat, držet ji, užívat ji , brát z ní plody a jiné užitky. Toto platí i pro spoluvlastníky či pro společné jmění manželů. Z toho vyplývá, že vlastník věci může svoji věc zcizit libovolné osobě, pokud není omezen přímo zákonem (např. mezi podílovými spoluvlastníky se uplatní předkupní právo).

Rodiče Vašeho přítele mohou svůj dům převést na koho chtějí, třeba pouze na jednoho ze svých synů. Nutno však počítat s tzv. kolací. Jde o započtení daru na dědický podíl. Toto upravuje § 484 občanského zákoníku: "Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování;... Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti potomkům zůstavitele neodůvodněně zvýhodněn."

To znamená, že v dědickém řízení by se postupovalo následovně: ke zjištěné hodnotě dědictví by se přičetla hodnota daru (nemovitosti) a teprve takto zvětšená pozůstalost by se rozdělovala, přičemž od podílu potomka, který byl obdarován by se odečetla hodnota nemovitosti, kterou obdržel darem. Kdyby se takto "dostal do mínusu", na dědictví by nedoplácel.