Předně - až na zákonem stanovené výjimky (vyvlastnění, exekuce, trest propadnutí majetku) nelze nikoho nutit, aby se zbavil svého vlastnictví. V soukromém právu platí zásada, že subjekty si jsou rovny. To znamená, že jeden subjekt nemůže druhém jednostranně ukládat povinnosti ani zřizovat práva. Proto svojí sestru nemůžete nutit k tomu, aby Vám svojí ideální polovinu prodala. Na nikom však také nelze požadovat, aby zůstávál ve spoluvlastnickém vztahu. Proto dává občanský zákoník spoluvlastníkům možnost své spoluvlastnictví vypořádat. Jestliže se nedohodnou, provede vypořádání na návrh jednoho soud. Soud však nemusí spoluvlastnictví vypořádat, jsou-li k tomu důvody zvláštního zřetele hodné (např. zdravotní stav jednoho ze spoluvlastníků). Jestliže žádný takový důvod soud neshledá, provede vypořádání podle následujících pravidel:

- jde-li věc ve spoluvlastnictví rozdělit reálně, rozdělí ji

- nelze-li věc rozdělit, přikáže ji do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za náhradu

- nechce-li ani jeden ze spoluvlastníků dotyčnou věc, soud nařídí její prodej a výtěžek rozdělí mezi spoluvlastníky.