Můj přítel se chce rozvést, rok nebydlí s manželkou ve společné domácnosti, má dvě dcery 9 a 16 let. Starší z dcer má částečný invalidní důchod. Manželce chce po rozvodu ponechat byt 3+1 s vybavením i auto. Celý rok již manželce platí 9 tisíc měsíčně, ta však požaduje částku daleko vyšší. Ona je žena v domácnosti, on vydělávává průměrně asi 20 tisíc. Přítel by se chtěl rozvést formou dohody, na to však manželka nechce přistoupit. Chtěla bych se zeptat:
Bude mít po rozvodu vyživovací povinnost i k manželce která pracovat může, ale nechce. Jestli ano, jak dlouho a podle čeho se tato částka určuje? Přihlíží soud při určení výše výživného k tomu jaké zabezpečení manželce a dětem ponechal (byt, auto) a k finančním potřebám jeho domácnosti ve které v současnosti žije? Když nejsou schopni domluvit se na rozvodu, je možno manželství rozvést, aniž mají předem dohodnuty vztahy k dětem a k majetku? Předem moc děkuji za odpovědi.
Nejprve k samotnému rozvodu. Váš přítel chtěl absolvovat tzv. rychlý rozvod, který je možný za splnění těchto podmínek - jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Jestliže jeho manželka s tímto nesouhlasí, musí Váš přítel absolvovat klasický rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství.
§ 25 zákona o rodině obsahuje ustanovení, které zakazuje rozvést manželství, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 u občanského soudního řádu. To znamená, že nejdříve musí být upraven poměr k dětem a teprve později může soud přistoupit k samotnému rozvodu.
Výživné na dítě je opakující se dávkou, která slouží k zaopatření jeho základních potřeb. Soud posuzuje, majetkové poměry rodičů, jejich příjmy a na druhé straně váží náklady, které dítě vyžaduje (nejde pouze jen o stravu a ošacení, ale o jeho zájmové aktivity a v neposlední řadě o výdaje, které souvisejí s jeho zdravotném stavem). Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.
Rozvedený manžel, který není schopen sám se uživit (neumožňuje mu to např. jeho zdravotní stav), může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. Jestliže rozvedený partner může pracovat, ale nechce, nemůže mu soud přiznat výživné. Výživné rozvedenému manželovi lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu. Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře. Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.
Název rubriky - Občanské pr. - dotazy
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 4.11.2002 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 4.11.2002.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Petr Bezouška
|
...
|
