Problematiku nabývání nemovitostí cizinci v České republice řeší především devizový zákon (č. 219/1995 Sb. v platném znění). Tento zákon rozlišuje tzv. tuzemce (osoby s trvalým pobytem v ČR) a cizozemce (osoby bez trvalého pobytu v ČR). Je-li Váš manžel tuzemec, je vše bez problémů. Je-li cizozemec, problém také nenastane, neboť § 17 citovaného zákona povoluje nabýt cizozemci nemovitost v ČR, jestliže jde o nabytí do společného jmění manželů (§ 17 odst. 1 písm. c\).

Tím, že jste uzavřeli sňatek a nabyli první společnou věc, vzniklo mezi vámi společné jmění manželů. Jestliže jste před uzavřením sňatku nabyla nemovitost (dům) Vy, do svého výlučného vlastnictví, je ve Vašem výlučném vlastnictví i po uzavření sňatku. Občanský zákoník však dovoluje smluvně (dohodou uzavřenou ve formě notářského zápisu) rozšířit společné jmění manželů i na majetek, který do něho prozatím nepatří. Můžete tak s manželem uzavřít dohodu o tom, že rozšiřujete své společné jmění i na inkriminovaný dům. Vkladem takové smlouvy do katastru nemovitostí, se stane dům součástí vašeho společného jmění.

Jelikož nejde o úplatný převod nemovitosti, daň z převodu nemovitosti se neplatí.