Smlouva o smlouvě budoucí je dohodou stran o tom, že v budoucnu uzavřou smlouvu určitého typu (např. kupní smlouvu, smlouvu o dílo apod.), nebo smlouvu nepojmenovanou (kterou zákon výslovně neupravuje). Úpravu smlouvy o smlouvě budoucí obsahuje občanský zákoník i zákoník obchodní. Níže hovořím o úpravě obsažené v občanském zákoníku.

Podstatné náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí jsou tyto - písemnost, dohoda o podstatných náležitostech budoucí smlouvě (např. u kupní smlouvy jsou to - určení stran, předmětu koupě a ceny) a závazek uzavřít smlouvu do určité doby.

Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. To znamená, že soud nahradí souhlas druhého účastníka (který odmítá dohodnutou smlouvu uzavřít) s touto smlouvou.

Může však dojít k nepředvídatelným okolnostem, které povedou k tomu, že již na druhé straně nelze spravedlivě požadovat, aby smlouvu uzavřela. Závazek uzavřít smlouvu pak zanikne. Jde-li např. o smlouvu o smlouvě budoucí-kupní, pak závazek uzavřít tuto smlouvu zanikne, jestliže dojde ke zničení jedinečné věci, která měla být předmětem koupě, a to bez zavinění budoucího prodávajícího (bude zničena např. při povodni).