Při právním úkonu se může osoba nechat zastoupit na základě smluvního ujednání s jinou osobou (ať už fyzickou či právnickou). K tomu slouží tzv. dohoda o plné moci. Jedná se o smlouvu uzavřenou mezi zmocněncem (ten, co zastupuje) a zmocnitelem (ten, který se nechává zastoupit). Tato dohoda nemusí mít písemnou formu. Od ní musíme odlišovat *plnou moc*, tedy to, čím bude zmocněnec prokazovat třetím stranám, že je oprávněn za zmocnitele jednat. Tato plná moc musí být písemná ve dvou případech - je-li vyžadována písemná forma pro úkon, který má zmocněnec provést, nebo se netýká jen určitého úkonu. Generální (všeobecná) plná moc se uděluje zejména advokátům (k zastupování před soudem). Ve všeobecné plné moci není specifikován určitý úkon, který má být proveden, proto musí být písemná. V praxi se na jedné listině nachází jak *dohoda o udělení plné moci*, tak i *plná moc* jako průkaz vůči třetím osobám.

Plná moc musí obsahovat určení stran - musí identifikovat zmocnitele i zmocněnce (jménem, rodným číslem, bydlištěm) tak, aby nebyli zaměnitelní s jinými osobami. Musí v ní být uvedeno, v čem je zmocněnec zmocnitele oprávněn zastupovat (např. formulací *... je zmocněn ke všem úkonům nutným k prodeji domu č. ...*). Nesmí zde chybět datum udělení plné moci a podpis zmocnitele. Z toho, že se často na jedné listině vyskytuje jak dohoda o plné moci tak plná moc jako průkaz vůči třetím osobám, často vyplývá i to, že se na listině vyskytuje i podpis zmocněnce (s jeho vyjádřením, že zmocnění přijímá).