Zamyšlení nad jedním zajímavým problémem.

Vrcholně zajímavý pro mě je text odstavce(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25.5.1999,uvedený také v dopise ČOA (České obuvnické asociace) ministru spravedlnosti 2.4.2002 (Kožářství č. 6,str.8).

"(15) Vzhledem k tomu, že členské státy mohou stanovit, že náhrada, která má být vyplacená spotřebiteli, se může snížit s ohledem na dobu, po kterou spotřebitel zboží od doby dodání používal, že pravidla o způsobech odstoupení od smlouvy mohou být stanovena ve vnitrostátních předpisech."

Jsem přesvědčen, že v právním řádu ČR je toto ustanovení už dávno zakotveno a to v Občanském zákoníku, §48/2 "Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší..." a §451/2 "Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním .... z právního důvodu, který odpadl....", §457 "Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ni dostal."

Dnešní výklad, například České obch. inspekce(ČOI), ale i autorů komentářů k Obč.z.: (Holub, Bičovský: Obč.z. s komentářem, r.2001 a Jehlička, Švestka, Škárová : Obč.z. - komentář r.2001, je, že se při odstoupení od kupní smlouvy musí vrátit celá kupní cena.
To je názor proti výslovnému znění Obč.z. a vyloženě protiústavní.

Podivné je, že ve výše uvedených komentářích jsou jako příklady uvedeny jen judikáty ještě z totalitních dob, nejmladší z r.1986. Tedy z doby, kdy pánovaly úplně jiné vlastnické vztahy a všechny prodejny prakticky patřily státu, i když třeba patřily družstvům. To je podstatný rozdíl proti tisícům malých, třeba rodinných, prodejen dnes, kde už rozhodně v důsledku konkurence jeden pracovník nedosahuje průměrný měsíční příjem v ČR a, řekl bych, že ani průměrný dělnický příjem.

Dále autoři uvádějí, že spotřebitel musí nahradit jako bezdůvodné obohacení, jestliže věc užíval po odstoupení od smlouvy. To je ve zřejmém rozporu s §48/2 Obč.z., že odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku (ex tunc),a § 457 "Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše,co podle ní získal" Také: www.epravo.cz 22.11.2001 - právo v praxi č. 15424, "Pokud si strany před odstoupením jedné z nich již poskytly nějaké plnění, jsou povinny si toto plnění navzájem vrátit"

Dnes obchodník-prodávající vrácí spotřebiteli celou kupní cenu (MC).Někdy dostane od svého dodavatele zpět nákupní cenu (NC),nižší o marži, ale ne vždy, protože při u nás obvyklé záruce od dodavatele jeden rok, má většinu skladu prošlou. Dále ztrácí balné,poštovné. Z marže uhradil náklady na nájemné,pojistné a další.Přitom v Obch.z.je v §441,že musí dodavateli poskytnout náhradu, vrací-li zboží zčásti spotřebované.

Spotřebitel dostane celou MC a k tomu, např. v době vrcholu počtu reklamací v dubnu u zimní obuvi, navíc celosezonní užívání obuvi. To je zřejmé bezdůvodné obohácení spočívající v tom, že majetek spotřebitele se nezmenšil,přestože celou zimu spotřebovával boty.(viz Komentář,Jehlička,..: judikát R 25/86) "Majetkový prospěch vzniká především tak, že se majetek rozmnožil, může však spočívat v tom, že se nezmenšil,třebaže by k tomu jinak došlo,kdyby.... A dále: odpovědnost za získaný maj. prospěch,který se musí vydat,vzniká bez zřetele na zavinění".

ČOI prohlašuje,že tato věc se řídí "jen § 619-627 Obč.z. o prodeji zboží v obchodě a ničím jiným".To je zřejmá nepravda,protože v těchto § není nic o  částkách a je jasné, že se musí používat i jiná ustanovení zákoníku.Výslovně § 612,že tato zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě platí kromě obecných ust.o kupní smlouvě.A musí se užívat i další §. Jinak to nejde,např. § 2,3,34,42,48,107,118,122,132,490,509.  Je tedy jasné,že ust.Obč.z. o bezdůvodném obohacení platí i pro reklamace bot.S tím,že jde o bezdůvodné obohacení spotřebitele souhlasí i Atelier práv ARS AEQUI et BONI v časopise iPrávník(2),30.4.2002. 

Velmi zajímavý je výklad Mgr T.Pelikána(1) pro poněkud jiný případ a to,pokud není reklamace uznána,jsou případné náklady např na posudek, bezdůvodným obohacením spotřebitele.Přiznávám, že mě to za 10 let prodávání bot nenapadlo, zato vrácení "celé" MC,když zamítám 4% reklamací,ale jsem přesvědčen,že neoprávněných je polovina,mě vrcholně dráždí. Vada výrobku snad není přestupek ani trestný čin,prostě proto,že průmysl, lidstvo,dnešní civilizace neumí vyrobit nic na sto procent (viz raketoplán a j.)Už vůbec ne za ceny přijatelné pro výrobce a tvůrce jiných věcí.Procento reklamací bot by přece mělo být zhruba stejné, jako procento vad jiných výrobků, např.výrobků Parlamentu.

Přestože si právníci,státní úředníci i soudci mohou pomyslet, že i oni někdy budou muset reklamovat boty,mělo by být jasné, hlavně, že reklamace zvýšují ceny.A to z psychologických důvodů asi mnohem více ,než by odpovídalo procentu rekl.Zamítnutí znamená vždy kravál, zvláště, jde-li o malý obchod rodinného typu,kde spotřebitele hrozně uráží, že jim o jejich obuvi rozhoduje jím známý spoluobčan. U  stánkařů se bojí si i jen vyžádat paragon a v marketu jsou jen nezůčastněné prodavačky a rozhoduje někdo někde daleko do 30 dnů a tedy zřejmě odborník.Na rozdíl od těch ,kdo si myslí,že dvouletá záruční doba zlikviduje prodejce levné obuvi, jsem přesvědčen, že přežijí hlavně jen markety a stankáři.

Také nemůže být správný názor, který se také vyskytl, že prodávající musí vyplatit celou MC a pak se může u soudu dovolávat náhrady podle § 451-458 Obč.zák. V Důvodové zpravě k novému Obč. z. se píše v § 14,že po osobě,jejíž práva jsou dotčena,nelze žádat,aby trpně čekala na pomoc státu,že úmyslem zákonodárce je vždy spravedlnost a že vylučuje právní obyčeje jako prámen práva. Zákony na ochranu spotřebitele,odborářů,Zák.práce a pod.mají vyrovnávát větší ekonomickou ,administrativní a j. sílu jedné strany a ne působit další nespravedlnosti.

V uvedené Směrnici je také, že státy mohou vytvořit mimosoudní systém řešení sporů.Uvažovaná nějaká komora soudních znalců pro obuv , která by podle vydaných pravidel posuzovala zodpovědnost za vády, by mohla také návrhovat(určovat?)např. procento opotřebení do odstoupení od smlouvy.

Instituce zastupující prodávající i výrobce(nebotˇ ti jsou svázáni smluvním řetězcem podle odstavce(9) a čl.4 uvedené evropské normy),jako ČOA,Svaz obchodu, podnikatelské svazy by měly nechat posoudit tyto možnosti zodpovědným právníkům svým,na ministerstvech,fakultách, atd. a energicky usilovat o přijetí tohoto výkladu zákonů.Spolu se spotřebitelskými svazy dosáhnout dohody tří stran.Podnikatelské,vládní a spotřebitelské. Možná náhrada za opotřebení by určitě snížila množství zamítnutí,ke kterým nezbytně dojde s prodloužením zár. doby na čtyřnásobek.Tím také množství malých sociálních otřesů v prodejnách,kterých se tak děsíme.Uvítám informace o soudních rozhodnutích a stavu v evropských zemích. Nový Obč. z. má být předložen do Parlamentu v první pol. r. 2003 a měl by rozhodnout tyto věci ještě určitěji.

Autorem článku je Jan Váňa, živnostník z Kopřivnice.